Bowdeny

Pro hladký chod potřebujeme dvě věci: správné vedení a čisté lanko. Správné vedení znamená mírné ohyby a optimální délku bowdenů, aby lanko nedřelo o žádnou hranu a neohýbalo se víc než je nutné. Jen tak mimochodem: technické normy říkají, že jestli má ocelové lano vydržet věčně, nesmí být průměr kladky, po které cestuje, menší než 72násobek průměru lana. Pro rozumnou životnost se doporučuje aspoň 40násobek. Na kole se lanka ohýbají mnohem ostřeji, z čehož vyplývá, že dříve nebo později nutně musí kvůli únavě materiálu prasknout, ať se o ně staráte jak chcete. Takže pozor, brzdová lanka je dobré zběžně kontrolovat před každou jízdou.

Čistota je jasná: jakmile se do bowdenu dostane prach, začne drhnout. Voda je taky nebezpečná. Nerezovému lanku sice nevadí, ale v zimě může zamrznout a najednou nebrzdíte. Moderní bowdeny s plastovou výstelkou se teoreticky nemusí mazat, ale s trochou řídkého oleje chodí mnohem lehčeji. Vazelínu nezkoušejte, ta v chladu tuhne a lanka se pak špatně vracejí. Lanko celkem není problém vyndat a vyčistit. Horší je dostat ho zpátky, pokud má roztřepený uštípnutý konec. To se dá řešit několika způsoby:

Konec vůbec neuštipovat, ale stočit do kolečka - "prasečího ocásku". Jestli ocásek ničemu nepřekáží a nevadí vám těch pár gramů navíc, je to jistota.
Použít opravdu ostré štípačky. Lanko musí uletět na první cvak!, při jakémkoli žvejkání se konec rozplácne a je to v pytli. Nemáte ale zaručeno, že se konec potom neroztřepí z jiného důvodu, například upnutím pod šroubek.
Zapájet. Chce to speciální pastu, jinak cín na oceli nechytá (zatím nemám vyzkoušeno). Kolega Petr doporučuje: "Ustřižené lanko bowdenu se dá pájet v acylpyrinu. Pokud možno okamžitě po ustřižení a pak lehce vzít pilníčkem. Jo... provádět venku nebo někde s pootevřeným oknem - šíleně to smrdí."
Přepálit lanko svářečkou (nerez elektroda nebo TIG). Většinou tím ale nabobtná nad průměr bowdenu, takže nedoporučuji.
Na vracení starého lanka do bowdenu se vykašlat a při každé údržbě ho preventivně vyměnit za nové. Stejně už bylo špinavé a zohýbané a kdo ví, jestli nemělo dožito. Pro silniční a užitková kola, která netaháte bahnem a pískem, je tohle asi nejlepší možnost, protože lanka po celou dobu své životnosti nepotřebují žádné čištění.

Stojí za zmínku, že existují dva typy bowdenů. První (historicky starší) je trubička z vinutého čtverhranného drátu s plastovým povlakem zevnitř i zvenku (plus případně s drátěným opletem nebo jinými doplňky). Je ohebnější, snadno se porcuje štípačkami a teoreticky může fungovat i po úplném vydření nebo rozpadnutí plastových povlaků. Nevýhodou je, že v podélném směru trochu pruží, takže při hodně dlouhém vedení způsobuje "gumovost" brzd a nepřesnost některých citlivějších přehazovaček. Druhý typ bowdenu je dutý svazek rovnoběžných drátků zalitých do plastu. Má výhodu v tom, že skoro nepruží (takže brzdy jsou tvrdší a řazení přesnější) a že vnější plastový povlak se při ohybech méně namáhá a nepraská. Nevýhodou je horší ohebnost (to ale někdy může být i výhoda), obtížnější dělení (doporučuji přeříznout na brusce, štípačky mu nedělají dobře) a teoreticky možnost podélného prasknutí plastového pojiva a vyboulení při velkém zatížení. Osobně jsem ten podélný bowden využil jenom jednou (na osmirychlostní převodovce, kde byl součástí balení), jinak na všechno používám klasický vinutý a zatím s ním nikdy nebyly problémy.

Při stavbě nového kola (nebo generálce starého) řešíme otázku, jestli je lepší schovávat lanka v celé délce do bowdenů, nebo využít návarky na rámu, bowdeny dát jenom kde jsou nutné a v ostatních úsecích vést holá lanka vzduchem. Každé zakončení bowdenu znamená tření navíc a příležitost pro vnikání špíny, na druhou stranu hodně dlouhý bowden přidává tření taky a k tomu ještě pružnost, váhu a cenu. Tak si vyberte. Já osobně to různě kombinuji podle toho, kde se co líp hodí, jednoznačného favorita nemám.