Tahle příšernost vznikla kvůli K24, když jsem potřeboval vyřešit otázku pití za jízdy. Obvykle totiž nikam nepospíchám, na jídlo a pití si dělám zastávky a lahvičky tahám z kufru pod sedačkou, ale na závodech by to přece jen trochu zdržovalo.
Pod sedačkou jsem chtěl mít volno na jídlo, oblečení a nářadí, takže pro vodu zbyl nosič, který mám přímo za hlavou. První pokus byl klasický dvoulitrový pytel Kellys s hadičkou, ale i když se mi jakž takž podařilo vyřešit upevnění (standardní cyklobrašny jsou moc malé, musel jsem použít vojenskou mošnu a gumicuk), ztroskotal jsem na netěsnosti hadičky. Její závit totiž vyžaduje citlivé dotažení přesně mezi "ještě to teče" a "přeskočil závit a už to zase teče", které se při manipulaci za jízdy nedalo udržet (pro příště: šroubovací hadičky nebrat).
Ideální se mi zdál systém Smartube (nebo jak se jmenuje), což je hadička s víčkem, které se našroubuje na klasickou petku. Jenže ať jsem pátral sebevíc, nikde jsem ho nemohl sehnat a termín závodu se blížil. Tak nakonec došlo na rychlou improvizaci.
Základem je dvoulitrová láhev od Kofoly. Provrtaným víčkem prochází sací hadička a brčko na vyrovnávání tlaku, zalepené jsou univerzálním instalatérským lepidlotmelem FixAll (ten sice PE a PP údajně nelepí, ale nejde o žádný pevnostní spoj, takže to stačí). Vnitřní konec hadičky vlastní vahou leží na dně. Zavzdušňovací brčko je ohnuté tak, aby oba konce byly nad hladinou. Lahev leží na polystyrenovém podstavci a i s ním je izolepou přidělaná k nosiči. Víčko je vzadu, protože vepředu překáží opěrka hlavy; zužující se konec navíc trochu vypadá jako aerodynamický tailbox :-). Hadička vede pod lahví skrz polystyrén, přes pravé rameno a do levé kapsy košile. Místo samozavíracího ventilu má kolíček na prádlo. Jediný náznak gumové pachuti zmizel po vymytí, lepidlo je asi nezávadné.
Protože se víčko nedá normálně odšroubovat, musí se nádrž plnit hadičkou. Na to posloužil trychtýř s hrdlem zúženým plastovou trubičkou z propisky, přilepenou tavným lepidlem (to se sice s jídlem a pitím nemá kombinovat, ale plnění netrvá tak dlouho, aby se do vody stihlo něco uvolnit). Trychtýř se narazí na konec hadičky, kolo se zaparkuje u vodovodu a pak si několik minut hraju na tankující stíhačku.
Chování za jízdy je bezproblémové. Bál jsem se zhoršení stability kvůli šplouchající vodě, ale nakonec k ničemu takovému nedošlo. Na odšpuntování hadičky jsou potřeba dvě ruce, ale to mi na pythonu nevadí.
Hlavní účel byl splněn: dá se z toho celkem pohodlně pít a za jízdy to nepřekáží, i když k praktičnosti profesionálních výrobků to má daleko. Špatný nápad ovšem byl použít nekrytou izolepu v místech, kudy mi vlajou vlasy =:-).
Dnes už tuhle lahev nepoužívám. Vystřídal ji dvoulitrový pytel Source, který nemá problémy s těsněním, uložený v samonosné brašničce na nosiči. Není to tak originální, ale zato mnohem praktičtější.