Světový den jízdního kola vyšel na neděli. Velká cyklojízda v režii AutoMatu, policie a několika ambasád vyjela z karlínských kasáren, přejela Vltavu, pokračovala po cyklostezce a Rohanském nábřeží a nakonec skončila zpátky v kasárnách.
Na larpy jezdím už skoro dvacet let (sákryš, to to letí). Rekvizit a kostýmů postupně přibývá, do jednoho batohu už se nevejdou a tahat všechno na nádraží a z nádraží je docela dřina. Když se ještě hrávalo na zřícenině Pravda kousek od mého rodného městečka, zjistil jsem, že kolo s přívěsem všechno pohodlně pobere a dojede tam skoro stejně rychle jako vlak, zpátky dokonce rychleji. Ovšem Raspenava je 150 kilometrů daleko. Co s tím? No přece vyrazit o den dřív a dát si to na dvě etapy, žádný problém.
První pokus proběhl už loni, ale použitelnou trasu jsem trefil až napodruhé. Na rovinatém úseku přes Libochovice a Roudnici není co řešit, ten zůstal stejný. Hlavní silnice z Úštěka do České Lípy je peklo (tvrdě do kopce, úzká, bez krajnic a plná kamionů), tak jsem to letos vzal jižněji přes Dubou, Doksy a Mimoň; osvědčilo se to. Pohoří před Libercem jsem minule překonal přes vysoké a strmé Křižanské sedlo a Kryštofovo Údolí, teď přes mírnější a o sto metrů nižší Jítravské sedlo a Dolní Suchou. Pro příště vím, že mezi Chrastavou a Mníškem le jepší držet se silnice, protože cyklotrasa kličkuje přes nejprudší kopečky v okolí. Do Oldřichova už je cyklostezka použitelná.