Dopravní předpisy
"Neobcházej pravidla, která jsou
tu od toho, aby tě udržela naživu."
- Florence Ambrose
Zákon 361/2000 o provozu na pozemních komunikacích platí pro každého, bez ohledu na to, v čem nebo na čem se po silnici pohybuje. Doporučuji nastudovat a dodržovat. Několik bodů stojí za stručné zopakování:
- Jezdíme tak, aby to bylo bezpečné a abychom nikoho neohrozili (ani sebe). Tohle je nejdůležitější věc, všechna ostatní pravidla nám jenom upřesňují, jak toho máme dosáhnout.
- Jezdíme jenom tak rychle, abychom dokázali zastavit tam, kam dohlédneme. Zlatá slova!
- Před změnou směru jízdy ukážeme upaženou rukou na tu stranu, na kterou zatáčíme. Je dobré mít tu ruku opravdu vodorovně, aby to nevypadalo, že si jenom protahujete prsty. Ukazujeme hlavně před manévrem, během něj je většinou potřeba zase pevně držet řidítka. Poznámka pro kutily: blinkry jsou fajn v noci, ale ve dne vám řidiči koukají po rukou a nějakých světýlek si vůbec nemusí všimnout.
- Červená na semaforu platí i pro kola. Žlutá znamená "zastav", ne "zrychli, ať to ještě před červenou stihneš": vyklízecí doby jsou obvykle počítané pro auta, takže byste nemuseli stihnout zmizet z křižovatky dřív, než někdo jiný dostane zelenou.
- Na přejezdu pro cyklisty NEMÁME absolutní přednost. Vozidla na silnici nás sice nesmí ohrozit, ale my jim nesmíme vjet do cesty, když by je to mělo donutit k náhlému brždění nebo úhybným manévrům.
- Jede-li kol víc, můžou jet jenom jednotlivě za sebou. Na to pozor, žádné promenádování ve dvojstupu.
- Po krajnici jezdit můžeme, ale přednost tam mají chodci.
- Na vícepruhové silnici jezdíme v pravém pruhu. Před křižovatkou ovšem musíme přejet do správného řadicího pruhu podle toho, kam odbočujeme. Mávnutí doleva a pohled dozadu musí být v takové chvíli samozřejmost. Pokud neodbočujeme doprava, najedeme si doprostřed pruhu, aby nás případná vpravo odbočující auta nemohla předjet a skřípnout (to není předpis, ale rada nutná pro přežití).
- Je-li v našem směru jízdy cyklopruh nebo cyklostezka, musíme jet po nich. Smíšenou cyklo-pěšo-stezku zákon používat nenařizuje, což je dobře, kličkování mezi chodci bývá někdy nebezpečnější než jízda mezi auty.
- Tohle není předpis, ale životně důležité doporučení: na kruhových objezdech, v řadicích pruzích a obecně v úzkých místech, kde není dost místa na předjetí, je nejlepší jet prostředkem pruhu, aby náhodou někoho nenapadlo začít nás tam natěsno předjíždět. Na širších úsecích se zařadíme zpátky ke kraji, abychom nepřekáželi.
- Omezení rychlosti platí pro všechny, tedy i pro cyklisty. Padesátka a devadesátka jsou bezpečně daleko, ale třicítku překročíme celkem snadno, o dvacítce nemluvě.
- Kolonu smíme předjíždět i zprava, ale opatrně - ne každý řidič to ví a očekává. Hlavně pozor v okamžiku, kdy se kolona začne rozjíždět, a v žádném případě se necpěte vedle auta, které bliká doprava!
- Po chodníku smí jezdit pouze děti do 10 let, starší tam nemají co dělat. Když to nejde jinudy, nezbývá než sesednout a stát se na chvíli chodcem.
- Po silnici se obvykle chodí vlevo, ale cyklista strkající kolo je výjimka a chodí vpravo. Je to logické - když nasedáme nebo sesedáme, nepřecházíme kvůli tomu silnici. Kolo můžeme vést i po chodníku, ale chodci tam mají přednost.