"Neměl bys na tom lehokole po Praze jezdit, je to nebezpečné, nejseš vidět..." Tohle slýchám každou chvíli, ale myslím si, že ve skutečnosti je to úplně jinak. Pro ilustraci popíšu zážitky z jedné jízdy, během které se mi sešlo víc nebezpečných situací než za celý předchozí rok.
Je únor, pátek, půl páté odpoledne, denního světla habaděj, pět stupňů nad nulou, lehce zataženo a vypadá to, že v nejbližších několika hodinách nebude pršet. Tomu říkám ideální počasí, konečně můžu vytáhnout Oceláče z garáže pod pražskou kanceláří, kde od prosince čeká na rozmrznutí silnic, a odvézt ho zpátky do Loun. Sjíždím ze střešovického kopce směrem k Letné, usmívám se na ostatní cyklisty, kterých se v tom (relativně) krásném počasí vyrojilo (relativně) spousta, a zatím nevím, co mě čeká.
Jak si to tak svištím padesátkou s kopečka přes Prašný most, začne mě předjíždět auto. Odstup drží přiměřený, rozdíl rychlostí je minimální, príma, nic nebezpečného. Jenom aby ho teď nenapadlo odbočit doprava do toho tunelu. Ale to asi ne, teď už by to nestihl, odbočku jsme minuli, tady už začíná plná čára, dál bílé šrafování a pak svodidlo. Hej, co blbneš?! Auto to řeže bez blinkru doprava přes plnou a přímo na mě. Čas a prostor naštěstí mám, tak uhýbám doprava, lehce brzdím a pak se přes šrafy vracím zpátky do svého pruhu.
Je možné, že mě řidič neviděl? Ne. To by se nesnažil o předjíždění, odbočil by hned a nabral by mě zezadu. Spíš si řekl "je to jenom kolo, kola jsou pomalá, předjedu ho" a jakmile jsem mu zmizel ze zorného pole, zapomněl, že existuji. No nic, stane se.
O pár set metrů dál začíná cyklopruh s podélným parkovištěm hned vedle. Na tachometru mám 46 km/h a za sebou prázdnou silnici, tak radši zabírám střed hlavního pruhu pro případ, že by támhleten zaparkovaný taxík s rozsvícenými světly chtěl otevřít dveře. Neotevřel. Vystřelil z parkoviště na plný plyn a bez blinkru přímo na silnici, až gumy pískaly. Po dvou vteřinách už zase šlapal na brzdu před zpomalovacím prahem u přechodu pro chodce. No nic, stane se - stejně bych před tím prahem brzdil taky, tak s tím jenom začnu o chvilku dřív.
Je možné, že mě řidič neviděl? Ne. Pochybuji, že by si taxikář takhle hobloval pneumatiky a brzdové destičky při vyjíždění na prázdnou silnici. Takže mě viděl a nejspíš si řekl "je to jenom kolo, to stihnu."
Po dalším půlkilometru před křižovatkou na začátku Letenské pláně se řadím do prostředního pruhu pro směr rovně. Na semaforu červená a jedno auto už tam čeká, tak k němu pomalu dojíždím a připravuji se na zastavení. Najednou si v levém pruhu někdo vzpomněl, že vlastně nechce doleva, vyhodil pravý blinkr a vsunul se přímo přede mě. Ne takové to zdvořilé nasunutí jednoho předního kola a počkání, jestli ho pustím nebo ne, ale vysunutí celého auta a počkání, jestli to před ním ubrzdím, nebo se mu rozplácnu o dveře. No nic, nevadí, stejně už jsem jel skoro krokem, tak jsem jenom zastavil o deset metrů dřív.
Je možné, že mě řidič neviděl? Těžko říct, ale myslím si, že ne. Kdyby si myslel, že je v mém pruhu volno, nezůstal by stát naštorc mezi dvěma pruhy, místa na zařazení měl před sebou dost. Takže nejspíš "jenom kolo, to mě určitě pustí, aspoň ho pak nebudu muset předjíždět," jenže když jsem mu pak zastavil přesně ve slepém úhlu a už mě vidět opravdu nemohl, bál se rozjet.
A jéje, začíná krápat. Ale nic vážného, na namočení asfaltu ani zhoršení viditelnosti to nestačí. Pokračuji dolů po Veletržní, rychlost něco přes 30 km/h, podle rychlosti kolony a prostorových podmínek jedu střídavě v cyklopruhu a v hlavním pruhu, všichni o sobě víme, držíme si rozestupy, pohoda, klídek. Pouštím jedno auto, co se snaží vyjet z parkoviště. Támhleten džíp je tak široký, že se do jízdního pruhu nevejde, ale to je v pořádku, do tohohle typu cyklopruhu přesahovat smí. Objíždím ho, když zastavil v koloně před posledním semaforem. Zatím červená... žlutá... a zelená, takže nemusím zastavovat. Kolona zatím na zelené stojí, žádné blinkry nevidím, auto vepředu nejspíš odbočuje doleva a dává přednost protijedoucím, tím pádem mi od něj nic nehrozí a nemusím se omezovat. Deset metrů před křižovatkou pouštím brzdy, rychlost stoupá na 20 km/h a najednou to přední auto zapíná pravý blinkr, i když ještě pořád stojí. Čeká řidič, až projedu, nebo o mně neví, rozjede se a já se o něj rozplácnu? Po předchozích zkušenostech radši předpokládám variantu B a beru za brzdy. Zastavuji přesně na konci cyklopruhu před hranicí křižovatky, jak jsem chtěl, akorát špatnou stranou dolů, protože čerstvě navlhlá bílá plocha přechodu pro chodce klouže jako čert.
A co ten řidič? Nakonec mě opravdu viděl a dával mi přednost, jenom zaspal a nerozsvítil blinkr včas (prosím všechny: blikejte už když zastavujete v řadicím pruhu, ne až při rozjezdu!). A odjel až poté, co viděl, že živý a zdravý opouštím místo dopadu. První, kdo si dneska neřekl "jenom kolo..."