Moje karamboly a skorokaramboly

Chybami se člověk učí. Nejlepší je učit se chybami jiných - míň to bolí. Přikládám trochu studijního materiálu, který se mi za těch x let, co jezdím na kole, nahromadil.

Pád č. 1

Situace: sjezd s kopce, opačně klopená odbočka doleva, ledovka.
Výsledek: smyk, lehnutí na levý bok a doklouzání k obrubníku. Uražený koncový oblouk levé šlapky a modřina na boku, jinak bez následků.
Jak tomu šlo předejít: stačilo zpomalit do kroku. Jenže tou dobou jsem ještě netušil, že to černé na zemi je led a ne voda.

Pád č. 2

Situace: sjezd s kopce, odbočka doleva, písek na silnici. Na poslední chvíli vykukuje zleva autobus, zastavuje a dává mi přednost. Jenže mi obsadil umetený střed vozovky, přes který jsem původně měl namířeno, a musím ho poctivě objet po tom písku.
Výsledek: smyk, lehnutí na levý bok a doklouzání na trávník. Uhoblován další kousek levé šlapky, prodřené tričko a menší odřenina.
Jak tomu šlo předejít: zpomalit tak, aby mě podobné překvapení na poslední chvíli nemohlo zaskočit.

Skoro pád č. 3

Situace: odbočka doprava do garáže, šikmé najetí na nájezd pokrytý ledovkou.
Výsledek: ustřelení předního kola doleva, ale stihnul jsem doskočit nohama na zem a ustát to.
Jak tomu šlo předejít: vzít to větším obloukem a na nájezd najet kolmo.

Testovací pád č. 4

Situace: jízda po zamrzlém rybníku. V prudké zatáčce ustřelilo zadní kolo a lehnul jsem si na levý bok.
Výsledek: drobná modřina.
Tenhle pád byl ryze úmyslný, zkoušel jsem, co si s kolem na ledu můžu dovolit. Možná mi to ušetřilo nějaký ten smyk v ostrém provozu.

Málem srážka, č. 5

Situace: ledovka na silnici, rychlost kolem 18 km/h, zprava pomalu najíždí do křižovatky auto (má přednost), brzdím co to dá.
Výsledek: zadní kolo zablokované, přední skoro, noha na zemi, neřiditelné kolo jede pořád rovně. Zastavil jsem metr před tím autem.
Jak tomu šlo předejít: jet pomaleji a pozorněji se rozhlížet.

Pád č. 7

Situace: testovací jízda na pythonu, poprvé s větším nákladem. Sjezd s kopečka, 40 km/h, dole mírná pravotočivá zatáčka.
Výsledek: rozkmitání řízení a lehnutí na levý bok. Spousta silničního lišeje, jinak v pohodě. Kolo dostává přezdívku Mezek, potvora jedna kousavá.
Jak tomu šlo předejít: líp se zapřít mezi sedačkou a pedály a necukat se. Samotná rychlost problém není, později jsem jel i přes sedmdesát.

Málem srážka, č. 8

Situace: klidná zahradní čtvrť, křižovatka s předností zprava. Jedu rovně, zprava přijíždí cyklista, kterého jsem naprosto dokonale přehlédl.
Výsledek: ubrzdili jsme to oba.
Jak tomu šlo předejít: líp se rozhlížet. Nespoléhat na to, že když jsem tu za tři roky každodenního dojíždění nic nepotkal, nepotkám to ani teď. Nespoléhat na uši, kola jsou tišší než auta. A vůbec očekávat i jiné věci než auta!

Pád č. 9

Situace: testovací jízda na Mezkovi po úpravě přední vidlice. Přes silnici strouha plná bláta, obvyklé rovné místečko na levé straně je pryč, na poslední chvíli točím doprava. Rychlost někde mezi 20 a 30 km/h.
Výsledek: na blátě jsem to nestihl srovnat, sjel jsem na pravou krajnici, přední kolo nadskočilo a už jsem ležel. Následky žádné.
Jak tomu šlo předejít: nespoléhat na to, jak silnice vypadala před týdnem, a včas pořádně zpomalit.

Málem přejetí, č. 10

Situace: při opouštění kruhového objezdu mě začal předjíždět kamion. Tahač si nechal asi metr odstupu, ale kola návěsu už jela úplně po čáře. Řidič o mně věděl, jenom to špatně odhadl.
Výsledek: pár metrů jsem jel mimo asfalt, naštěstí jsem to uřídil a nic se nestalo.
Jak tomu šlo předejít: zůstat ještě chvíli uprostřed pruhu a držet si kamion za sebou, dokud neskončí poslední pravotočivá zatáčka. Až potom je bezpečné uklidit se ke kraji a nechat se předjet.

Málem srážka, č. 11

Situace: jedu na lehokole po úzké jednosměrce, rychlost kolem 20 km/h. Přede mnou je pravoúhlá zatáčka vlevo, do posledního metru obložená parkujícími auty, takže za roh nevidím. Zleva protisměrně couvá auto a taky za ten roh nevidí. Potkali jsme se čelně, na vyhnutí nebylo místo.
Výsledek: ubrzdili jsme to oba, ale chybělo sotva půl metru. Nohy už se mi chystaly na náraz a zapomněly řídit, takže jsem si nakonec ještě lehnul na zem. Kromě jedné menší odřeniny bez následků.
Jak tomu šlo předejít: pomalejší jízda by usnadnila nouzové zastavení, ale samotnému potkání na poslední chvíli by nezabránila. Pokud neuvažujeme "samozřejmosti" jako dodržování zákazu jízdy v protisměru a parkování v nepřehledných místech, vychází mi jediná možnost: měl jsem jet na vyšším kole, ze kterého bych to couvající auto možná včas zpozoroval.

Málem srážka, č. 12

Situace: jedu uličkou mezi parkovišti u obchodního centra. Na výjezdu z parkoviště vpravo stojí auto a těsně přede mnou se rozjíždí. Někde v tom koutku hlavy, který vyhodnocuje dopravu, aniž bych o tom musel vědomě přemýšlet, se mi sešly chybné mezivýsledky "vyjíždí z parkoviště na ulici => mám přednost", "zastavil => dává mi přednost", "je to tam jednosměrné => tudy stejně vůbec vyjet nemůže" a "za celou dobu, co tudy jezdím, odtud ještě nikdy nic nevyjelo" a úplně přehlasovaly správný závěr "přijíždí zprava na neznačené křižovatce => má přednost", po kterém bych okamžitě hrábnul po brzdách.
Výsledek: řidič toho auta to naštěstí ubrzdil, za což mu tímto dodatečně děkuji a omlouvám se.
Jak tomu šlo předejít: líp se rozhlížet, i na zdánlivě bezpečných místech mimo hlavní silnice. Mimochodem, ten výjezd jednosměrný není (to mi došlo až dodatečně) a že jsem tam doteď nikoho nepotkal byla jenom shoda okolností.

Srážka s... však víte (13)

Situace: léto, neděle odpoledne, jedu něco přes 20 km/h po smíšené stezce široké tak akorát pro dva lidi vedle sebe. Přede mnou vpravo chodec. Ohlížím se, v dohledu (cca 50 m) nic. Přejíždím doleva a objíždím ho. Zezadu cinkne zvonek. Kolo? Ignoruji. Určitě vidí, že teď nemám kam uhnout, a zas tak pomalu nejedu, tak pokračuji v manévru - kdyžtak přibrzdí. Když po další vteřině začínám zatáčet zpátky doprava, něco do mě zezadu strčí a zanadává: kolečkový bruslař.
Výsledek: naštěstí věděl, kam se do cyklisty opřít, aby ho neshodil, takže kromě chvilkového srovnání rychlostí bez následků.
Jak tomu šlo předejít: z mojí strany nijak. Z jeho strany jednoduše tím, že v takhle úzkých a zalidněných místech nebude na nebržděném vozidle jezdit tak rychle (vzhledem k tomu, že za těch pár vteřin stáhl padesátimetrový náskok, musel valit hodně přes 30).

14: O chlup

Situace: slunečné květnové odpoledne, výborná viditelnost (aspoň z mého pohledu - mám slunce v zádech). Vyjíždím mírný kopeček před křižovatkou ve vesnici, za sebou mám park. Jedu rovně a mám přednost, proti přijíždí auto a bez varování odbočuje doleva. Jediné, co si z následujících vteřin pamatuji, jsou dvě světla na kolizním kursu pár metrů přede mnou. Řidič mě nejspíš vůbec neviděl. Brzdit nešlo, skončil bych přímo pod ním. Naštěstí nejel moc rychle, tak jsem stihl přišlápnout a uhnout doprava do vedlejší uličky.
Výsledek: jestli to někdo viděl, tak asi přibude další povídačka o tom, jak jsou lehokola neviditelná a nebezpečná. Otázka je, jestli by mi stojaté kolo bylo něco platné.
Jak tomu šlo předejít: z mojí strany jednoznačně rozsvícením světel. Protisvětlo je prevít, slunce ani nemusí být moc nízko. Když jste schovaní proti členitému tmavému pozadí a navíc se hrabete zpod horizontu, je zaděláno na průšvih. Odteďka jezdím ve dne s dálkovkami na plný kule. A ze strany toho řidiče? Kdyby hodil blinkr v předstihu a ne až po otočení volantem, asi by mi došlo, že jaksi nezpomaluje, a včas bych přibrzdil.

15: Poleženíčko na kolejích

Situace: deštivo, hodně šikmý železniční přejezd s vystouplými kolejnicemi a širokými žlábky (ten první na trase z Velvar do Kralup). Zezadu i zepředu samozřejmě přijíždějí auta a vypadá to, že se budou míjet přesně na tom přejezdu a zrovna ve chvíli, kdy tam budu i já. Takže se bojím dělat kličku přes celou silnici nutnou pro jakž takž kolmé najetí na koleje a mířím "bezpečně" jenom na levý kraj svého pruhu. Vyšla z toho nejhorší možná kombinace šikmého nájezdu, náklonu a zatáčení.
Výsledek: přední kolo se chytlo do žlábku, sklouzlo po mokré kolejnici a ustřelilo do strany tak rychle, že jsem si to ani nestačil uvědomit a už jsem ležel. Ještě že je na to kolo stavěné. Řidič za mnou naštěstí bez problémů zpomalil a počkal, až se sesbírám.
Jak tomu šlo předejít: vjet do protisměru přímo před auto je blbost, i když je ještě relativně daleko, a jsem rád, že jsem to neudělal. Zaručeně bezpečné řešení na tomhle přejezdu je zpomalit do kroku a překodrcat se s nohama na zemi těsně u kraje silnice.

16: Srážka s autem

Situace: noční Praha. Jedu s kopce po hlavní ulici (rovná, přehledná, osvětlená a prázdná až na mě a jedno auto daleko za mnou) rychlostí kolem 40 km/h. Zleva z vedlejší přijíždí auto a před křižovatkou zastavuje - v pořádku, vidí mě a dává mi přednost, jedu dál. Po pár vteřinách auto začíná pomalu najíždět do křižovatky - v pořádku, vyjde nám to tak akorát, projedu kousek před ním a on potom přidá, jako obvykle. Jedu dál a nezpomaluji, ať se zbytečně nezdržujeme. Když jsem asi deset metrů od křižovatky, auto najednou přidává a vjíždí mi přímo do cesty. Na vyhnutí není místo ani čas, tak brzdím, co to dá (dalo to asi 20 km/h). Řidič si mě teprve teď všímá a naplno šlape na plyn, ale nestačí to, trefil jsem ho čelně na úrovni zadní nápravy. Kolo zmizelo kamsi doprava, já proletávám těsně za autem a končím docela povedeným parakotoulem přes levé rameno. Když jsem se potom řidiče ptal, jak to vypadalo z jeho pohledu, říkal, že se sice rozhlédl, ale koukal jenom po autech, ne po cyklistech.
Výsledek: u mě drobná odřenina na levém koleni, jinak bez následků. Kolo dopadlo hůř, ale většinou to byly jenom opravitelné ohyby a zmuchlaniny (domů jsem to doklepal a dva večery jsem se pak bavil rovnáním a seřizováním). Auto vypadalo víceméně neporušeně. Asi největší šok si odnesl jeho řidič, takže doufám, že se odteď bude důkladně rozhlížet i po věcech, které nemají vepředu dvě světla.
Jak tomu šlo předejít: křiklavě žlutá bunda ani nejnepřehlédnutelnější světla v okrese mi nepomohly. Nepomohl by ani klakson (kdybych ho měl), protože bych nestihl zatroubit dřív, než bylo pozdě. Mohl jsem jet pomaleji, ale proč bych to dělal, když se do poslední chvíle zdálo, že dostávám přednost. Takže asi jedině safety in numbers - podvědomé reakce na cyklisty se dají vypěstovat jenom když je pravidelně potkáváte.

17, 18: Skřípnutí

Situace: v jednom případě řadicí pruhy ve stoupavé pravé zatáčce před křižovatkou (Praha), ve druhém nepřehledná klesavá levá zatáčka na úzké okresce (Rakovnicko). Průběh v obou případech stejný: auto přijede zezadu jenom o chlup rychleji než já, řidič mě normálně vidí a začíná předjíždět, i když nemá šanci stihnout to dřív než dorazíme k místu, kde už v žádném případě nemůžeme jet vedle sebe. Takže do toho místa dorazíme bok po boku, já mu zmizím z čelního skla a zrcátek a on to stočí k pravému okraji vozovky.
Výsledek: v obou případech jsem to ubrzdil, takže bez následků.
Jak tomu šlo předejít: z mojí strany nijak, maximálně bych si mohl namontovat klakson a dodatečně zatroubit "tohle mi nedělej!". Ze strany řidiče by pomohlo uvědomit si, že cyklista není stojící překážka o nulové šířce a že není povinné ho okamžitě za každou cenu předjet.

19: Klouzačka

Situace: ostré esíčko v prudkém klesání (Veltěže), hladký zánovní asfalt, rychlost někde mezi 20 a 30 km/h a k tomu déšť. První zatáčku jsem vytočil bez problémů, po krátkém přibrždění jsem začal klopit druhou a najednou smyk. Vleže na boku jsem doklouzal až do škarpy, kde se přední kolo přetočilo do protisměru a řidítka vyorala docela solidní brázdu.
Výsledek: pár nových odřenin na mně i na kole, rozdrbané tričko, řidítka plná hlíny a zaseklé řazení, ale naštěstí se nikde nic neutrhlo a za jedno odpoledne bylo vše opraveno.
Jak tomu šlo předejít: zpomalit fakt úplně do kroku - čím hladší asfalt, tím víc za mokra klouže, a mohl tam být i neviditelný kousek bláta. A možná přezout na něco méně proslulého špatnou adhezí za mokra než Schwalbe Marathon. A když už se leží, tak to chce pevně držet řidítka, aby se zabránilo větším škodám (to platí samozřejmě jen pro "syslíky" a podobné typy, které vám nepřimáčknou ruku k zemi).

20: Skoro srážka s autem

Situace: ve městě, slunečné odpoledne, dokonalá viditelnost, slunce zleva. Jedu s kopce po přehledné hlavní ulici rychlostí cca 40..45 km/h. Z vedlejší ulice nalevo vyjíždí auto (navlas stejná situace jako č. 16) a odbočuje doleva, přímo mně do cesty. Rychle někam odbočit nestíhám, na podjetí zprava není místo, tak brzdím, co to dá, a zároveň se snažím trochu točit doprava, abych ho aspoň netrefil čelně. Asi bych to ubrzdil nebýt přechodu pro chodce, na kterém jsem jako na potvoru trefil zrovna bílý pruh a na něm se mi zablokovala obě kola. Takže smyk a pád, zbytek se dobrzdil pravým bokem o zem a skončil jsem půl metru od toho auta.
Výsledek: pár neškodných odřenin na mně i na kole (konečně taky jednou zprava - ať žije symetrie) a na silnici stopy od gumy a železa. Řidič měl aspoň tolik slušnosti, že hned neujel, ale jinak si z toho moc výčitek nedělal - "Asi jsi jel rychle, ne? Já tě neviděl." Děkuji těm dvěma milým lidem, co zastavili a nabídli mi ošetření a pomoc (naštěstí nebyla potřeba, odřeniny se nejlíp ošetřují doma pod sprchou, kam jsem dorazil pár minut poté).
Jak tomu šlo předejít: z mé strany asi nijak, ze strany toho řidiče stačilo normálně se rozhlédnout. Smyku a pádu jsem se mohl vyhnout, kdybych se trefil do mezery v zebře - na asfaltu by se přední kolo snad nebloklo.

21: Málem nabrání zezadu

Situace: večer, tma, stoupání na hlavní silnici z Kralup do Velvar. Jedu na tříkolce, zadní světla puštěná na střední výkon (dobře viditelná, ale neoslňující). Zezadu tři auta, zepředu taky a to přední svítí hodně nahoru. Kolony se samozřejmě potkávají přesně na mojí úrovni a slyším, jak auto za mnou brzdí až do smyku. Těžko říct, jestli byl řidič oslněný protijedoucím autem a neviděl mě, nebo jestli si dvě světla 80 cm od sebe vyložil jako širší vozidlo o sto metrů dál.
Výsledek: nestalo se nic (dokonce ani nikdo nezatroubil), ale mohl jsem být na placku.
Jak tomu šlo předejít: jinudy jet nešlo, ani za cenu zajížďky, prudších kopců a nezpevněného povrchu bych se hlavním silnicím úplně nevyhnul. Možná by pomohlo, kdybych vzadu svítil naplno "mlhovkami", ohleduplnost stranou. Nebo kdybych jel na jednostopém kole, vedle kterého se dvě auta v nouzi vmáčknou.

22: Další klouzačka

Situace: jeden stupeň nad nulou, trochu mlha, ostrá pravá zatáčka pod kopcem u potoka (Vraný). Silnice vypadá jenom trochu vlhká, tak klopím zatáčku obvyklou rychlostí pro variantu "mokrý asfalt". Jenže ve skutečnosti je namrzlá, takže smyk, lehnutí na pravý bok a dobrždění zadkem o zem.
Výsledek: odřený loket a deseticentimetrová tržná rána na kalhotách, neškodné odřeniny na kole už ani nepočítám. Ale mohlo to dopadnout podstatně hůř, kdyby něco jelo proti - doklouzal jsem až do protisměru a nedalo se s tím vůbec nic dělat.
Jak tomu šlo předejít: zpomalit. Jak prosté, milý Watsone.

23: O srnčí chlup

Situace: jedu v noci s kopečka mezi poli směrem na Slavětín, rychlost někde mezi 40 a 50 km/h. Najednou asi 10 metrů přede mnou vylezla z pravé škarpy srnka a vyrazila přes silnici. Po brzdách jsem sice hrábl okamžitě, ale reakční doba je prevít, opravdu zpomalovat jsem začal až dva nebo tři metry před ní. Naštěstí se nezastavila a prošla necelý metr přede mnou.
Výsledek: jenom zježené vlasy, ale mohlo to dopadnout mnohem hůř.
Jak tomu šlo předejít: jet pomaleji. Teď už vím, že: 1) zvířata ve škarpě fakt vůbec nejsou vidět a je úplně jedno, jak jsou velká a jak silná mám světla, a 2) při čtyřicítce ujedu za každou desetinu vteřiny něco přes metr a než signál doputuje z očí přes mozek do prstů, uplyne jich minimálně pět, spíš víc.

24: Atentát

Situace: běžné pražské ráno. Když mi semafory na křižovatce Vypich udělaly mezeru v proudu aut, vyrazil jsem ze zálivu autobusové zastávky směrem do motolského údolí. Zrychluji na plný plyn a myslím si, že jako obvykle stihnu zahučet do ostré klesavé zatáčky dřív, než mě auta dojedou, a pak už bude klid, protože až k nemocnici pojedeme všichni padesátkou. Tentokrát ovšem někdo za mnou spěchá a zatroubil mi dva metry za zadkem. Ustál jsem leknutí a šlapu dál středem pruhu (rychlost už skoro 40), na legální předjetí není místo, sorry kámo, vydrž to ještě deset metrů, pak stejně začneš brzdit kvůli té zatáčce, kde já budu naopak dál zrychlovat a jestli se ještě někde potkáme, tak až dole, kde je místa dost. Kámo ovšem spěchá tolik, že těch deset metrů před zatáčkou, ze které se kdykoli může vynořit sanitka nebo autobus, mě na dvojité plné čáře předjel a vytlačil ke kraji silnice. Samozřejmě, že pak začal brzdit a až k té nemocnici mi smrděl pod nos.
Výsledek: na dalším semaforu svítila zelená, tak nebyla příležitost vyříkat si to z očí do očí. Což je možná dobře, protože jsem v tu chvíli viděl rudě.
Jak tomu šlo předejít: nejspíš zpřísnit podmínky získávání řidičáku. Já mám svědomí čisté: pruh tam není dost široký na to, aby šlo legálně a bezpečně předjet cyklistu bez přejetí středové čáry, tak není dobrý nápad plazit se těsně u kraje a tím k nebezpečnému předjíždění vyzývat. Nehledě na to, že mi teď prostorová rezerva napravo zachránila život. Až někdy potkáte stříbrného kombíka 6AP 5700, dejte si na něj pozor.

25: Atentát 2

Situace: stejný sjezd jako posledně. V té ostré zatáčce na začátku dojíždím pomalejší štrůdl aut a pokračuji za ním asi čtyřicítkou, před sebou odstup tak akorát na zabrždění, kdyby bylo potřeba. Držím se pro jistotu v levé půlce pruhu - v protisměru jsou auta, přede mnou není místo na zařazení a štrůdl přede mnou předjet nejde, předjíždění by nikoho příčetného ani nenapadlo. Jenže tydýt v náklaďáku za mnou příčetný nebyl a do předjíždění se dal. Kabinou mě minul asi o centimetr. Zachránilo mě to, že nejel o moc rychleji než já, takže jsem stihnul myšku doprava dřív, než mě sejmul rohem korby. Před následným rozmáznutím o obrubník mě zachránily brzdy. Na semaforu o sto metrů dál náklaďák zastavil, tak došlo na bouchnutí do dveří a ostrá slova. V amoku mi nedošlo, že není úplně dobrý nápad dostat se tím zpátky před něj, i když o pár míst ve štrůdlu dál. Druhé předjetí už naštěstí nebylo nebezpečné, jenom mi pak před nosem zpomalil a nakonec odbočil.
Výsledek: vyřvané hlasivky a rozklepané ruce.
Jak tomu šlo předejít: tydýtovi z modrého náklaďáku 1AM R068 sebrat řidičák a nevracet mu ho, dokud se nenaučí nazpaměť zákon 361, přinejmenším §17, odstavce 3, 5b a 6.

Závěr

Dat už začíná být dost na smysluplnou statistiku, pro poučení to shrnu.

Nejčastější příčiny na mojí straně:

8× příliš rychlá jízda, resp. nepřizpůsobení stavu vozovky
3× nedostatečné sledování okolního provozu

Nejčastější příčiny na straně ostatních:

5× snaha o okamžité předjetí cyklisty za každou cenu
4× nedostatečné sledování okolního provozu