Tuhle sadu jsem spatlal pro jednoho kolegu tříkolkáře, který potřeboval v zimní tmě nevypadat jako jednostopý cyklista o téměř nulové šířce. Zadání: přední a zadní obrysová světla co nejblíž k okrajům vozidla, blinkry a brzdové světlo, všechno napájené z jedné společné baterie (dynamo na téhle tříkolce není) a ovladatelné vypínači někde na řidítkách.
Obvod je stavěný na napětí od 6 do 8,4 V neboli dvě Li-ionky v sérii. Teoreticky by se dalo použít i šest nabíjecích tužkovek (NiCd nebo NiMH) nebo pět obyčejných, ale za cenu trochu menší svítivosti kvůli nižšímu napětí (kdyby se dalo o jednu víc, už by to zase bylo moc). Pro začátek jsem vybral ze šuplíkových zásob dva prastaré 18650 se zbylou kapacitou něco přes 700 mAh, při spotřebě potkávaček okolo 120 mA by měly vystačit zhruba na 7 hodin svícení. Vyměnit za lepší se dají vždycky.
Všechno je zase z pětimilimetrových LED v osvědčených sérioparalelních kombinacích (prahové napětí 6 V), jedinou novinkou je použití více plastových krytek a méně tavného lepidla. Dálkové přední světlo nebylo potřeba řešit, to už tříkolka má.
Blinkry B1 a B2 pro přehlednost rozkreslím zvlášť:
Spínače S1 jsou spřažené s brzdovými pákami a zapínají brzdové světlo z LED1 a R4. Spínač S2 zapíná obrysová světla: přední LED2+R6 a zadní LED1+R5. Spínače S3 a S4 ovládají blinkry: jedním pólem zapnou napájení blikacího obvodu a druhým pustí přerušovaný proud do příslušných diod.
Blikač se oproti minulému pokusu výrazně zjednodušil. Vynechal se pětivoltový stabilizátor, protože časovač snese až 16 V, a na výstupu se použil jenom jeden PNP tranzistor. Jediná nevýhoda je, že se tím obrátila logika signálu a po zapnutí blinkru se začíná tmou a ne světlem. Víc už to asi zjednodušit nejde; tranzistor je nutný, protože výstup časovače těch inzerovaných 200 mA nedá ani omylem.
Jednotlivá světla jsou dělaná jako samostatné celky. Mínusový vodič je pro všechno společný, plusy jdou přes vypínače.
vypadají stejně: kulatá deska se šesti diodami a jedním SMD rezistorem, hliníková odrazná plocha a kryt z plastové odměrky. Pohromadě to bude držet jeden šroub M4 a trocha lepidla.
Odrazný plech měl původně vypadat jinak, šikmé okraje měly odrážet rozptýlené světlo směrem dozadu (proto mají desky tak složitý tvar). Jenže se ukázalo, že to z hliníku nedokážu vystřihnout tak, aby to zároveň pasovalo na desku i drželo pohromadě. Finální verze je proto jednoduchá placka.
se povedlo vměstnat na jednu kompaktní obdélníkovou destičku, viz fotky výše. Hlavního švába jsem se tentokrát odhodlal zapájet bez patice. Dva hnědé dráty jsou napájení (od jednoho pólu vypínačů), dva černé výstup (ke druhému pólu vypínačů) a modrý zem. Pro případ potřeby jsem tam nechal místo na připojení kontrolky nebo pípátka. Takhle vypadalo zkušební zapojení, když se ladila konfigurace:
mají vepředu šest diod uspořádáných stejně jako ta zadní, ale dvě jsou bílé a čtyři oranžové. Zbylé dvě oranžové čouhají ven dírami v krytu. Spoje mezi jednotlivými součástkami bylo potřeba párkrát překřížit a na to jsou SMD rezistory krátké, tak jsem tam dal klasické vývodové, a jako obvykle na nejnápadnější možné místo. Říkejme tomu třeba designový prvek :-).
Černá plastová trubka, ze které je vyrobený kryt, byla původně testovací pendrek na bezpečnostní optické závory. Deska v trubce drží na hroudě tavného lepidla vyztužené třemi malými vruty. Na první fotce dole vidíte osvědčený nástroj na šetrné řezání plastu: frikční pilka neboli kartonové kolečko ve vysokootáčkovém dremlíku. Obvykle se plast třením taví a vzniklé hrudky stačí odrolit a shrnout do koše, ale tenhle měl nějaký vyšší bod tání a spíš se brousil. To zas bude v moři mikroplastů...
tvoří devět červených diod na jedné podlouhlé destičce, kapotáž jsem neřešil. Dvě díry pro šrouby jsou 80 mm od sebe a měly by pasovat na standardní úchyt na zadním konci nosiče.
Všechny plošné spoje jsou proti oxidaci ošetřené pájitelným kalafunovým lakem. Před zakrytováním jsem nechal všechna světla několik hodin naplno svítit, aby se projevily případné závady. Foťák tyhle intenzivní bodové zdroje moc nezvládá, červená je ve skutečnosti taková ta tmavorudá, co dneska nejvíc frčí na autech. Druhé přední světlo je mimo záběr. Za pozornost stojí pomocná "svorkovnice" ze zbytků kuprextitových desek - ukázalo se, že je rychlejší ty dva chumly drátků k něčemu připájet, než se babrat s krokosvorkami nebo čokoládou. Na druhé fotce je výsledná stavebnice připravená k namontování.
Závěrečná kapotáž a montáž už proběhla v režii majitele, takhle nějak to vypadalo těsně před dokončením:
Krabičky a úchyty jsou 3D výtisky z černého PETG, na trubkách drží svěrně pomocí několika šroubků a víčka jsou přilepená vteřiňákem. Krycí "sklíčka" jsou tištěná z čirého plastu a fungují jako rozptylky. Baterie je schovaná v pouzdru pod sedačkou:
Vypínače jsou umístěné na levém řidítku: dole hlavní vypínač a obrysovky, nahoře po stranách blinkry a uprostřed dálkové světlo. Spínač brzdového světla je zatím jenom na levé páce, na druhou hydraulickou nejde přidělat tak jednoduše.
Za denního světla je prý výsledek prakticky neviditelný, ale jakmile se sešeří, je to výrazně lepší, takže cíl se asi podařilo splnit. Tak ať ti to šlape!