Na FreeHostingu Endora běžà desĂtky tisĂc webĹŻ. PĹ™idejte se ještÄ› dnes!
VytvoĹ™it web zdarmaNa FreeHostingu Endora běžà desĂtky tisĂc webĹŻ. PĹ™idejte se ještÄ› dnes!
Vytvořit web zdarma
Po zkušenostech s tříkolkou vím, že čím širší se kolo zdá, tím větším obloukem ho auta předjíždějí a tím méně nebezpečných situací vzniká. Proto jsem zkusil udělat dvě zadní světla i na jednostopém kole. A aby to nebylo jednotvárné, přidám k osvědčeným funkcím ještě blikání denních potkávaček. Obvod jsem sice zjednodušoval jak se dalo, ale rekord v množství drátků na jednom kole opět padl.
Tříwattové nábojové dynamo XL-FDD v zadním 26" kole a dva sériově zapojené starší Li-ion články. Už je to trochu nuda, ale osvědčilo se. Jediné vylepšení oproti minulým verzím je přidání vyhlazovacího kondenzátoru, díky kterému blikače stabilně fungují i při napájení dynamem a možná trochu pomáhá i baterkám.
Vepředu je jeden sdružený reflektor, v něm dvě dálkové výkonové ledky a 8 pětimilimetrových obrysovek. Dálkové mají dva stupně intenzity, obrysovka může svítit nebo blikat. Vzadu je na 40 cm široké hrazdě 12 červených diod ve dvou skupinách co nejdál od sebe, s možností blikání nebo svícení, se třemi stupni intenzity a s automatickým tlumením na té straně, kde zrovna bliká blinkr. Blinkry jsou dva vzadu na hrazdě a dva vepředu na řidítkách, každý ze tří žlutých LED. Brzdové světlo je ze šesti červených. Aby bylo kolo líp vidět z boku, jsou poblíž středů kol dvě žlutá světýlka (2+2 ledky), jiné cirkusové efekty jsem tentokrát oželel - na rámu nutně potřebuji volné místo na věšení nákladu a úchop při přenášení a podlážka kufru je spotřební díl (jestli se nenaučím nepadat, postupně se zničí). Tachometr osvětluje jedna červená ledka s pevnou intenzitou.
Celkový odběr: denní obrysovky v režimu svícení 150 mA, v režimu blikání zhruba poloviční. Noční potkávačky (svítící obrysovky + přední výkonové tlumené + boční žluté + tachometr) 320 mA, noční dálkové (přední výkonové naplno, zbytek stejný) 430 mA. Dynamo při 20 km/h dává zhruba 390 mA, při 25 km/h 410 mA. V noci tedy budu nejspíš lehce ve ztrátě, ale přes den výrazně v přebytku, tak se to srovná.
Čárkovanými rámečky jsou označené podsestavy, které podrobně rozkreslím o kus dál. Všechny napětí a proudy uvádím tak, jak jsem je naměřil a s jakými počítám v provozu. Datasheety k LED většinou uvádějí jmenovitý proud 20 mA a napětí, které mu moc neodpovídá.
Proud z dynama se usměrňuje diodovým můstkem D1, vypínačem S1 se dá odpojit. Usměrňovací diody jsou spájené přímo k sobě, zalité tavným lepidlem a přichycené na vidlici hned u dynama. Usměrněná elektřina se akumuluje ve vyhlazovacím kondenzátoru C1, napětí regulují dva omezovače ON (viz dále).
Dvoupólový vypínač S2 odpojuje baterii, trvale připojené zůstává jenom společné mínus. A přes tlačítko S3 také voltmetr. Za normálních okolností jsou při jízdě S1 i S2 zapnuté, do hlavního rozvodu přitéká proud z dynama, odtéká do světel a baterie akumuluje přebytky nebo pokrývá nedostatky. V případě potřeby je možné napájení jenom z jednoho zdroje.
Vypínač S4 zapíná měnič pro USB výstup.
Dvě rozpínací tlačítka S5 jsou přilepená na brzdových pákách a spínají ve chvíli, kdy se páka zmáčkne a tím pustí tlačítko. Procházející proud přímo napájí brzdové světlo (BS). S6 zapíná sadu nočních světel (přední dálkové, boční žluté a osvětlení tachometru).
Obrysová světla a blinkry jsou vzájemně provázané:
Třípolohový přepínač S11 ovládá obrysová světla: nalevo blikání, napravo svícení a uprostřed vypnuto. Přední bílé světlo v konfiguraci 2×2S2P má stejný odběr jako zadní červené 2×3S2P a blikají na střídačku, takže celkový odběr je víceméně konstantní. Když je na výstupu přerušovače (BL vlevo dole) logická jednička, první tranzistor T1 se otevře, svítí přední světlo, druhý T1 je zavřený a zadní světla nesvítí. Když dá přerušovač nulu, první T1 se zavře, přední světlo zhasne a na bázi druhého T1 se dostane napětí, které ho otevře a rozsvítí zadní světla. Tolik teorie. V praxi se ukázalo, že bázový proud druhého tranzistoru stačí na nepatrné, ale viditelné rozsvícení předního světla. Tak jsem to prohlásil za úmysl a přidal druhý rezistor mezi zadní světla a zem, aby to aspoň bylo na obou stranách stejné.
Třípolohový přepínač S10 mění intenzitu zadních světel. Napravo maximální pro jízdu ve dne, proti slunci nebo v mlze. Uprostřed minimální, když nechci oslňovat lidi za sebou. A vlevo střední pro běžný noční režim mezi auty.
Blinkry jsou ovládané dvoupolohovými přepínači S8 a S9. V poloze napravo je blinkr vypnutý a do zadního světla jde plný proud. V poloze nalevo se zapne přerušovač (BL vlevo uprostřed) a příslučný blinkr a zároveň se rozpojí přemostění rezistoru R1, takže se ztlumí příslušné zadní světlo, aby byl blinkr vidět. Vypínače jsou nezávislé, dají se zapnout i oba blinkry současně. Kombinace blinkrů a blikajících potkávaček vypadá chaoticky a nečitelně (dvě různé frekvence), budu si muset dávat pozor, abych ji nepoužíval. Naštěstí k tomu není důvod: ve dne ukazuju rukou a v noci svítím nepřerušovaně.
Uvažoval jsem i o procesorovém řízení. Šlo by s ním nahradit vícepólové vypínače jednopólovými, automaticky vypínat blikání potkávaček při zapnutém blinkru, regulovat intenzitu pomocí PWM nebo třeba něco přepínat podle rychlosti jízdy. Bylo by to ovšem dražší, kromě pájení bych musel i programovat a spotřebovávalo by to víc proudu. Zjednodušilo by se tím aspoň zapojení? S jedním centrálním procesorem by ubyl jeden drátek k zadním světlům, jinak skoro nic. Kdyby se procesorů použilo víc a komunikovaly mezi sebou sériově, stačilo by po kole natáhnout jednu třívodičovou sběrnici, ale co by se ušetřilo na drátech, dorovnaly by nové instalační krabičky. Tak jsem nakonec zůstal u analogového řešení.
Na vypínače blinkrů jsem použil tlačítka s aretací (první stisk zapne, druhý vypne), abych se vyhnul páčkám trčícím pod řidítka, ale myslím, že to nebyl dobrý nápad: tlačítko je malé a jak je utopené pod stříškou proti dešti, je těžké ho rychle nahmatat, hlavně v rukavicích. A po zmáčknutí není na první pohled poznat, jestli opravdu zafungovalo. Jen co mi dojde trpělivost, vyměním je za páčky.
Další problém, který mě při stavbě nenapadl, je umístění tří hlavních vypínačů za řadicí rukojetí. Za normálních okolností OK, ale v rukavicích se o ně dá při řazení snadno zavadit. Zároveň se v těch rukavicích nedá kontrolovat poloha páček hmatem. Kdybych si takhle omylem vypnul obrysovky, dozvím se to až podle toho, že mě někdo zezadu přejede. Takže ještě musím přidat kontrolku obrysovek, osvětlení vypínačů nebo radši oboje.
Blikací obvody mám dva, takže všechny součástky vynásobte dvěma. Ten pro blinkry se zapíná jenom krátkodobě, tak mu stačí levnější časovač SA555 se spotřebou něco přes 10 mA. Druhý pro denní světla, který pracuje dlouhodobě, si zaslouží lepší časovač TLC555 se spotřebou pod 5 mA. Rezistory R1 a R2 určují poměr mezi dobou zapnutí a dobou vypnutí (s touhle kombinací jsou zhruba 1:1) a kondenzátor C2 určuje frekvenci blikání. C1 je doporučený pro stabilitu, možná by šel vynechat. Napájecí napětí může být libovolné od 4,5 do 16 V a frekvence blikání na něm nezávisí, takže ten pětivoltový regulátor, co jsem použil minule, byl zbytečný a tentokrát jsem ho vynechal. Výstupní rezistor R3 je nutný pro omezení bázového proudu navazujícího tranzistoru.
Na každém konci světelné hrazdy mám celkem devět LED: tři uprostřed jsou blinkr, krajní trojice obrysovka. Kdyby měly svítit současně, nepůjdou od sebe rozeznat, proto ta opičárna s automatickým tlumením obrysovek. Prostorové oddělení by to řešilo taky, jenže na to bych ty hrazdy potřeboval dvě.
Nechtělo se mi nakupovat nové ledky, když jich mám plný šuplík. Ale nebylo jich dost od každé barvy, tak jsem poskládal zbytky: dopředu oranžové a dozadu žluté, aby dobře kontrastovaly s bílými a červenými. Rezistory jsou recyklované z rozebrané elektroniky, podle značení všechny 100ohmové, ale u jedněch jsem naměřil o 2 Ω míň. Zadní blinkry jsou pájené na společných plošných spojích s obrysovkami, přední jsou vrabčí hnízdo zalité do tavného lepidla.
Slouží čistě jenom k tomu, aby mě ostatní viděli, případně na strkání do kopce. Na osvětlení silnice za jízdy je těchhle diod potřeba nejmíň 30 a to by se mi na vidlici nevešlo, tak jsem se o to ani nesnažil. Obrysovky jsou nacpané na společné desce vedle výkonových dálkovek, rezistory jsou tentokrát schované na rubu desky (ne že bych se s nimi nechtěl chlubit, ale vepředu už prostě nebylo místo). Kryt je z bývalé plastové odměrky a kousku plexiskla.
Kdybych měl dost stejných LED, bylo by zapojení stejné jako u zadních obrysovek. Takhle jsem zužitkoval dva druhy diod a byly potřeba dva různé odpory. Diody tvoří sloupeček na svislé vzpěře mezi hrazdou a spodními parkovacími nožičkami. Původně jsem uvažoval, že bych nejspodnější diodu dal o kousek níž, aby to vypadalo jako vykřičník, ale nakonec zvítězila jednoduchost.
Zapnutím vypínače S6 se zapnou tři obvody:
LED1 - pomocná žlutá světýlka poblíž středů kol, abych byl líp vidět z boku. Přední a zadní světla totiž do stran nerozptylují skoro nic. Auto přijíždějící ze strany si sice teoreticky nasvítí moje boční odrazky, ale existují i jiné věci než auta a ne všechny svítí.
LED2 - malé červené světýlko, abych potmě viděl na tachometr. Tentokrát bez možnosti seřizování jasu - stejně jsem ho v praxi seřídil jednou a pak už jsem na něj nesáhl. Víc než jedna LED na to není potřeba, ale chtěl jsem prahové napětí 6 V jako všude jinde, tak jsem přidal do série 8 neidentifikovatelných starých diod ze dna šuplíku. Požraly zhruba 4 volty a rezistor omezil proud na cca 3..4 mA, což je pro tuhle aplikaci tak akorát. Stejný efekt by měla jedna čtyřvoltová zenerka.
LED3 - dálkové světlo, abych viděl na cestu. V noci svítí trvale, takže musí mít nějaký kompromisní tlumený režim, kdy moc neoslňuje ostatní, ale přitom stačí k bezpečné jízdě: vypínač S7 vypnutý, oba rezistory R3 zapojené, proud 130 mA. Když není koho oslnit, zapnutím S7 přemostím jeden rezistor a zvednu proud na 240 mA. Použité ledky by teoreticky snesly i víc, ale dynamo už by je nemuselo trvale uživit. Každý R3 jsou ve skutečnosti čtyři 10Ω rezistory zapojené stylem 2S2P, takže mají dohromady pořád 10 Ω, ale čtvrtinový ohřev. Rezistory jsou umístěné mimo reflektor, vytápějí prostor pro baterie. Ledky jsou chlazené děrovanou hliníkovou cihličkou, na které drží celý plošný spoj.
Dva sériově zapojené články typu 18650 recyklované z vyřazené baterie elektrokola, kapacita cca 1500 mAh. Minule se ukázalo, že víc nepotřebuju - nabíjení trvá celý den, večer je to tak akorát na podojení. Teď to možná bude jinak, blikající denní světla jsou úspornější a nabíjet asi budu rychleji. Časem se uvidí.
Články jsou pověšené stahovacími páskami na nosníku řidítek, v horní části hlavní rozvodny vytápěné odpadním teplem z omezovačů napětí a předřadných odporů dálkového světla - teoreticky by to mohlo rozšířit jejich použitelnost ve studeném počasí, prakticky ale toho tepla moc není, tak to asi nepomůže. Vypínač nabíjení ani nabíjecí konektor jsem tentokrát nedělal, ukázaly se jako zbytečné.
Voltmetr je opět digitální, ale tentokrát se podařilo sehnat holý modul bez krytu, který šel zadlabat do průhledného krytu rozvodny. Na místě ho bezpečně drží chumel drátků, který se o něj zezadu opírá, šrouby nejsou potřeba.
Znovu stejný osvědčený obvod. Prahové napětí jsem naladil na 4,15 V. Kontrolky jsou schované v průhledném krytu rozvodny a svítí skrz něj dozadu. Vidím na ně, když nakloním hlavu doleva, ale nesvítí mi do očí trvale. Výkonové tranzistory jsou našroubované na společném chladiči (odizolované silikonovou podložkou, protože na vodivé zadní straně má každý jiný potenciál). Na tříkolce si můžu na šroubky za jízdy sáhnout a kontrolovat teplotu; ukázalo se, že není nijak kritická, tak jsem tentokrát velikost chladiče tolik nepřeháněl. Jestli se pletu a tranzistory mi shoří, chladič přeříznu a vynechám izolační podložky, aby teplo odcházelo rychleji.
Prakticky totéž jako posledně, jenom jsem v rámci úspor místa vyhodil filtrační tlumivku na vstupu - měnič se nezapíná moc často, tak snad proudové špičky při připojení baterek na prázdný kondenzátor nestihnou napáchat žádné škody.
Poučení z minula: vypínače nedávat na bočnice sedačky. Jednak tam na ně při dešti teče spousta vody, jednak jim hrozí poškození při přenášení kola nebo při pádu. Takže mám všechno na řidítkách, jenom S1, S2 a S4 jsou vepředu na rozvodně nepřístupné za jízdy. Časem se ukáže, jestli se mi podařilo všechno dostatečně utěsnit.
Tohle kolo má trochu potíž s řidítky. V podstatě nemůžou být nikde jinde než kde jsou teď a to znamená, že v noci, když potřebuju koukat třicet metrů před sebe a ne tři sta, mi překážejí přesně v zorném poli. Asi si na to zvyknu, ale bylo to docela nemilé překvapení.
Další specifikum je, že řidítka slouží k vyrovnávání momentů od šlapek umístěných na přední vidlici. Síly to nejsou nijak velké, dají se udržet jednou rukou, ale házejí vidle do jemné manipulace s vypínači. S tím asi nic nenadělám, přehmatávání na nějakou pevnou část rámu by bylo ještě horší. Šlo by jedině dát vypínače dál od sebe a místo třípolohových použít dvoupolohové, aby té jemné manipulace nebylo potřeba tolik.
Na ten je zatím brzo, chce to pár stovek kilometrů na vyzkoušení.