Rozkaz zněl jasně: ať to vypadá přesně jako stará světla z favorita, ať to funguje na baterky a stačí, když to bude splňovat požadavek "být viděn". Nebude to na dlouhé noční cesty mimo město, spíš jenom nouzovka na dojetí pro použití párkrát za rok. Žádné dynamo, žádné starosti s dobíjením akumulátorů, prostě něco jednoduchého, lehkého a stylového. Dopadlo to takhle:
Čtyři sériově zapojené tužkové baterie (AA). Teoreticky by stačily tři, ale vzhledem k prahovému napětí diod by světla zhasínala dřív, než by se baterky úplně vybily. Čtyři články už se dají vycucnout úplně do mrtě. Obvod je určen jenom pro jednorázové baterie, akumulátorům hluboké vybíjení škodí.
Držáčky tužkových baterií se dají běžně koupit, některé i s praktickými nacvakávacími konektory ve stylu devítivoltové baterie. Pozor jenom na to, že kontaktní pružinka musí překonat veškeré tření od plastových úchytů a baterii vždy spolehlivě dotlačit až ke druhému kontaktu, od kterého může díky různým nárazům a vibracím snadno odskočit.
V předním reflektoru je umístěno sedm bílých LED, vzadu čtyři červené. Všechno paralelně, přebytečné napětí se protopí v odporech. Efektivnější by samozřejmě byl nějaký spínaný zdroj konstantního proudu, ale kdo se s tím má pro takovouhle bludičku patlat :-). Maximální odběr je cca 216 mA. Baterie jsou tvrdší zdroj než dynamo, jejich napětí se v závislosti na odebíraném proudu moc nemění. Teoreticky je tedy možné obvod rozšířit o další paralelní větve nebo naopak některé ubrat.
(něco||něco znamená paralelně zapojené odpory, něco+něco je série)
Přední světlo je složené ze zbytků bílých LED spárovaných do skupin podle napětí. Jestli použijete všechny stejné, nemusíte shánět tolik různých rezistorů. Ty jsem mimochodem taky poskládal z toho, co bylo zrovna v šuplíku po ruce, proto ty divoké sérioparalelní kombinace. Proudy ve všech ledkách vycházejí na 19,něco mA, takže životnost by měly mít prakticky neomezenou.
Diody D1 mají dvě funkce. Zaprvé chrání obvod proti přepólování, což je nutné, protože baterie a zadní světlo jsou ke zbytku obvodu připojené záměnnými konektory (označeno kroužky). Když se něco připojí obráceně, nic se nepoškodí, jenom to nebude svítit. Druhá funkce diod je srážení napájecího napětí. O kolik? Grafy v datasheetech jsou málo podrobné a navíc měřené v pulsním režimu, tak jsem si to pro ustálený stejnosměrný proud radši proměřil sám:
1N4004 se chová prakticky stejně, jenom mi graf kvůli zlobivému kontaktnímu poli nevyšel moc publikovatelný.
Plošné spoje jsem kreslil víceméně od ruky. Přední deska by šla udělat menší, ale ne o moc, protože je nalepená na seříznuté původní parabole a pomocné součástky se musí vejít do úzkého prostoru na okraji. Pro zvýšení lesku a zamaskování úprav je plocha pod ledkami polepená hliníkovou páskou. Desku proti odpadnutí jistí kousek drátu a trocha tavného lepidla (na fotkách ještě není).
V zadní části krytu předního reflektoru je upevněný vypínač a destička s konektory pro baterii a zadní světlo. Plechový držák, který původně čouhal až dopředu k žárovce, jsem zkrátil dremlíkem a ohnul, aby tvořil záchytný háček pro hroudu tavného lepidla, ve které drží konektory.
Plošný spoj zadního světla mi dal docela práci, ale nakonec se na tu destičku vešel. K původní objímce žárovky je přilepený tavkou, na šroubek nebylo místo. Ledky jsou nasměrované tak, aby pokryly úhel cca 60° vodorovně a 30° svisle, jedna svítí skrz původní čočku a tvoří úzký dálkový paprsek.
Baterie visí v kožené brašničce pod sedlem, kabely jsou vedené vnitřkem rámu.
Moderní nenáročná světýlka v retro kapotáži - ideální kombinace pro pečlivě zrestaurovaného favorita. Dozadu svítí podstatně silněji než původní žárovička, dopředu zhruba stejně. Ale nic pro mě - dávám přednost nevyčerpatelným zdrojům energie.