Samodomo valník po dědovi. Po seřízení ložisek a geometrie jsem ho nějaký čas používal a rychle jsem mu přišel na chuť. Bohužel pak musel zpátky na půdu - děda tenkrát žádné předpisy řešit nemusel, ale do dnešní maximální dovolené šířky už se nevejde.
Rám je svařený z ohýbaných kulatých trubek, ložnou plochu tvoří dřevěné víko od jakési bedny. Kola jsou 26×1+3/8" (běžná přední z vyřazených bicyklů), obutá do bezpatkových plášťů "falcáků". Tažné zařízení tvoří očko na konci oje, které se zahakuje za nějaký vhodný háček nebo šroub pod sedlem. Odpojený přívěs se dá za oj pohodlně tahat i ručně, což je velice užitečná vlastnost.
Konstrukce je navržená na minimum trubek, zkrátit by se daly jedině za použití kol s jednostrannými náboji. Má to ovšem nevýhodu v malé tuhosti: pruží dlouhá oj, vidlice kol i kola samotná (na dvoustopý přívěs se velká kola obecně moc nehodí). Druhá nevýhoda je v tom, že je přívěs na všechny strany hrozně velký a pokud zrovna nemáte po ruce garáž, je parkování poněkud komplikované.