Staré východoněmecké dynamo dodávané jako standardní příslušenství většiny československých kol. V porovnání s dnešními dynamy je slabší, ale jmenovitých hodnot 6 V / 3 W ještě s odřenýma ušima dosahuje.
Jeden pól se připojuje pod vroubkovanou matičku, druhý je vyvedený na kostru. Hnací kolečko se dá z hřídelky sundat po odšroubování pojistné matky, pod ním se dostanete k okraji kluzného pouzdra, do kterého můžete nakapat trochu oleje. Jiná údržba není možná, tělo dynama je slisované napevno.
Výsledky nezávisí na průměru kola, obvod pláště se vždycky pohybuje rychlostí silnice. Měřeno po usměrnění diodovým můstkem a vyhlazení kondenzátorem.
Napětí naprázdno při 35 km/h dosahuje 41 V a kdybych to ušlapal, rostlo by dál.
Maximální zkratový proud je 480 mA, výš už nevyleze.
Přesně 3 W při 20 km/h a zátěži 40..50 Ω.
Docela mě překvapilo, jak dobře tenhle veterán ještě funguje. Beru zpět svoje dřívější poznámky o nevyhnutelném slábnutí starších magnetů, asi to nebude tak zlé. V porovnání se současnou produkcí má tohle dynamo zřejmě větší vnitřní odpor: nakrátko při 35 km/h dává o cca 100 mA méně a při optimální zátěži je slabší o půl wattu. Ale v běžné pracovní oblasti do 20 km/h zas o tolik nezaostává.
Netuším, jak se ruhla chová v praktickém provozu, za mokra a tak - přišel jsem, změřil jsem, uklidil jsem. Kolečko vypadá spíš jako keramika než jako plast, tak by mohlo něco vydržet. Nemožnost údržby vnitřku v kombinaci s obyčejným kluzným pouzdrem bez těsnění mě trochu děsí. Brzdný účinek byl při testovacích jízdách značný, ale to bylo tím, že jsem hřídelku zapomněl napřed namazat. Závěr: žádná extra třída, ale stále použitelné.
Zdrojová data ke stažení zde (XLS, Excel 97). Tentokrát jsem si dal záležet na provázání tabulek, takže stačí naměřené hodnoty vyplnit jednou a všechny charakteristiky se z nich vygenerují samy.