Moje nejčastěji používané kolo, které už na najeté kilometry překonalo i mnohem staršího favorita. Na začátku byl plán na stavbu dalšího lehokola: 20/20 CLWB FWD OSS highracer s nosičem dole mezi koly, zhruba něco jako Bevo Bike. Už jsem začal počítat, rýsovat, nakupovat součástky a připravovat prodej svého prvního lowraceru, ale pak se změnily okolnosti a najednou jsem potřeboval co nejmenší kolo se slušnými převody, které by zvládlo celoroční městský provoz a vešlo se do přecpané kolárny. Takže změna plánu: stará skládačka, kterou jsem původně chtěl využít jenom jako zdroj materiálu, se zase smontuje a osadí všemi těmi hi-tech komponenty, které by bylo škoda nechat zahálet: osmirychlostní převodovkou, kotoučovými brzdami a nábojovým dynamem. Brnkačka, ne?
Tolik teorie. První zádrhel byly nesouosé závity ve středové trubce, se kterými se původní samostatné misky nějak vyrovnaly, ale nová zapouzdřená osa ne. Jeden závit jsem musel zavařit, vypilovat a proříznout znovu. Druhý zádrhel byla přední vidlice, jejíž ultralehké nožičky z 1mm plechu jsem musel nahradit jekly 30×15×2, aby unesla kotoučovou brzdu; geometrie se nezměnila. Zadní vidlici stačilo roztáhnout a přidat návarek na brzdu, proti předku nic těžkého (až na to, že jsem tím asi trochu naboural mez stability zadních vzpěr; naštěstí moc nevážím). Poslední větší zrada nastala u řidítek, na která se nevešly brzdové páky a řadicí rukojeť, takže bylo potřeba pořídit nový rovný "klacek" a vyrobit k němu dvoupatrový představec, abych neměl ruce až někde u kolen.
Hlavní nákladní kapacitu představuje nacvakávací košík na řidítkách. S původním plastovým držákem unesl sotva sám sebe, tak jsem ho zespoda podepřel kusem železa. Teď unese cokoli co se do něj vejde, limitem je jenom řiditelnost (moment setrvačnosti je prevít). Kolo je určené primárně do města, takže světla mají za úkol především varovat automobilisty a bavit kolemjdoucí, na noční výlety po lese moc vhodná nejsou. Drobným nedostatkem jsou mrňavá dvacetipalcová kola, která na dlažebních kostkách drncají podstatně víc než osmadvacítky, na které jsem byl doteďka zvyklý. Ale co nadělám, za ty miniaturní rozměry to stojí. Mimochodem, pneumatiky jsou Marathon Plus - asi nejneprůstřelnější typ, jaký se dá sehnat. Zatím mi bez jediného defektu vydržely osm let provozu (přes 20000 km), hloubka vzorku na zadním kole se teprve teď začíná blížit nule. Už jsem z nich vytahal pár střepů zapíchaných na pět milimetrů hluboko, které nedosáhly ani k první vrstvě kevlaru :-). Přilnavost za mokra nic moc, ale s trochou opatrnosti se to dá.
Skládatelnost kola jsem zachoval (dokud po letech neodešel kloub), jenom s tím rozdílem, že se přední kolo při skládání neobrací dozadu, ale míří pořád dopředu, aby se řidítka nepotkala se sedlem a nemuselo se povolovat nic kromě toho hlavního kloubu. Složené kolo je zhruba o polovinu kratší a stojí samo, takže se dá odložit někam do kouta, kde nepřekáží. Praktičnost trochu kazí sedmnáct kilo váhy, což je na skládačku docela dost, ale naštěstí jsem zvyklý na víc. Barevné schéma vzniklo tak, že jsem vzal žlutou barvu, která byla zrovna po ruce, a nabarvil jsem všechno, co nabarvit potřebovalo. Pak jsem se nějak rozjel a za chvíli byly všechny původně černé komponenty černožlutě pruhované. A nakonec to uviděla kamarádka, co se vyzná v hadech, a od té doby se kolo jmenuje tak, jak se jmenuje.
Zhruba po čtyřech letech provozu (9639 km mých a neznámo kolik od předchozích majitelů) jsem náhodou objevil dvoucentimetrovou únavovou trhlinu na hranici svaru mezi přední půlkou páteřové trubky a skládacím kloubem:
Netuším, jak dlouho už tam byla - zvenku nebyla přes vrstvu špíny vidět, všiml jsem si jí až po složení kola, což dělám dost vzácně. Opraveno odbroušením laku a původní svarové housenky a převařením z obou stran.
Druhá trhlina se vyskytla na spodním představci těsně nad hlavovým ložiskem:
Objevil jsem ji při ohledávání kola po bouračce (viz dále) a nevím, jestli vznikla při ní, nebo už tam byla dřív (vypadá rezavě, ale možná to je jenom původní černá barva představce). Prasklina vede vlevo vepředu po hranici svaru, vpravo vepředu skrz něj a na bocích pokračuje dozadu po neporušené stěně trubky. Z hlediska zátěže je tohle nejnamáhanější místo celých řidítek (nejdelší páka) a z hlediska únavy se tu vyskytují nejhorší možné kombinace cyklického napětí (střídání tlaku, tahu a smyku v různých směrech). Naštěstí to uvnitř stahuje šroub, tak by řidítka asi neupadla ani po úplném odlomení, ale aby toho nebylo málo, litinový klín na konci toho šroubu byl naprasklý taky. Opraveno svařením trhliny a výměnou klínu.
Třetí trhlinu jsem objevil, když tachometr ukazoval 16800 km: zase na představci, tentokrát na horní hranici mého svaru z minula. Šklebila se skoro přes celou dolní polovinu té šikmé spojovací trubky:
Další začínala vznikat nahoře; materiál už musel být načatý po celém obvodu. Něco takového nemá smysl převařovat, praskalo by to dál. Nezbylo než koupit nový představec a přendat na něj původní prodlužovací trubku. A hlavně odstranit příčinu celého problému: vzpěra od koruny vidlice k nosníku pod košíkem by měla namáhání představce snížit na rozumnou míru, ideálně pod mez únavy.
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až vás přejede auto :-). No nic, jednou se to stát muselo. Průběh srážky jsem popsal támhle, tady ještě doplním pár poznatků, jak se s tím popasovala konstrukce skládačky.
Těsně před nárazem jsem naplno brzdil, takže zadní kolo už bylo nejspíš ve vzduchu. Tím pádem si největší ránu o bok auta rozdělily půl napůl přední kolo s košíkem, který zafungoval jako deformační zóna. Náraz šel šikmo zleva, jak se auto pohybovalo, takže další energii pohltilo částečné protočení obou představců. Výsledkem je malinko ohnutý krk vidlice uprostřed mezi ložisky, poznat to je jenom po rozebrání při pohledu dovnitř. Ložiska se tím trochu přiblížila a začala drhnout, ale po rozebrání, kontrole, přemazání a novém seřízení už se točí dost dobře na to, aby se dalo bezpečně jezdit (získaná zkušenost: chodí-li řidítka uprostřed volně a při větších úhlech zatočení začínají trochu drhnout, je to nesouosostí ložisek). Přední kolo a vidlice přežily bez úhony, stejně jako všechny moje svary na představcích.
Netuším, co přesně kolo dělalo po prvním nárazu - tou dobou jsem letěl dál bez něj a na ohlížení nebyl čas. Při dopadu musela dostat ránu buď levá šlapka zleva nebo zadní kolo zprava, protože levá klika začala škrtat o zadní vidlici (původně tam měla jenom pár desetin milimetru místa, při stavbě jsem ji dokonce musel o kousek spilovat, aby se vešla). Část problému se vyřešila přihnutím vidlice (úplně dokonale to nešlo, nemám na to sílu a svěrák nebyl k dispozici), zbytek dalším opilováním konce kliky. Pedály ani kliky naštěstí nijak viditelně ohnuté nejsou.
Trochu mě vyděsilo, že zadní brzda najednou začala chodit ztěžka, ale nakonec se ukázalo, že za to může jenom ohnutý konec bowdenu hned u páky, kde se o něj opřel držák košíku (síla to asi byla značná, protože se košík vytrhl ze zpětného háčku). Ohnuto zpátky pomocí kombinaček, teď už to zase brzdí jak má. Poslední drobnosti byly ohnutý zadní blatník a kryt řetězu, obojí se narovnalo na místě. Košík jsem do víceméně původního tvaru doklepal kladivem a kleštěmi, ale asi časem pořídím nový, tenhle už by podruhé jako deformační zóna, která ochrání i náklad, neposloužil. Zbytek vozidla přežil, světla svítí, brzdy brzdí, převodovka řadí, co víc si přát.
Závěry:
Osm let provozu a 20000 najetých kilometrů je dobrá záminka k rozsáhlejšímu servisu. Skládací kloub už byl totiž natolik prorezlý a rozviklaný, že zhoršoval stabilitu řízení a hrozil rozpadnutím. Tak jsem ho vyhodil a rám svařil napevno pomocí vloženého kousku trubky Ø40×2 mm. Pro snadnější sestavování a jako prevenci propálení jsem do konců naklepal prstýnky z milimetr tlusté rámové trubky z jiného kola, osvědčilo se to velice.
Po dokončení jsem zjistil, že nedosáhnu na řidítka. Tedy dosáhnu, ale jsou nějak nepohodlně daleko. Příčinou je to, že už se rám při nasednutí neprohýbá a tím pádem se řidítka nepřibližují k sedlu. Řidítka by se dala posunout dozadu jedině předěláním celého systému představců a vzpěr a na to už nebyl čas, tak jsem místo toho posunul sedlo dopředu - vypadá trochu bizarně, ale drží. Nová lanka v nedělených bowdenech chodí výrazně líp než předtím a řazení už v terénu nezlobí. Stabilita ve větších rychlostech se citelně zlepšila: jak se rám nehýbe, kolo se chová předvídatelně a nemusím pořád vyrovnávat náhodné cukání. Bez skládání se obejdu, stejně jsem to dělal maximálně jednou ročně a skoro nikdy to nebylo nezbytně nutné.
Poslední akcí v rámci generálky byla výměna řetězu (už několikátá) a při té příležitosti jsem otočil převodník, protože už má z jedné strany úplně ohlodané zuby (co taky čekat od hliníku; ocelový pastorek narozdíl od něj pořád drží). Dá se to, jenom se musí otočit i šrouby, protože díry jsou zahloubené jenom na jedné straně. Tím by mělo být vystaráno na dalších 20000 km.