Asi největší pakárna, jaká se může při údržbě kola vyskytnout, je sundavání klik ze čtyřhranů na ose, pokud na to nemáme správný stahovák. Obvykle jsou naražené dost pevně a není je za co chytit, protože bývají kluzké, zaoblené, pěticípé a překáží mezi nimi spousta trubek. Jak správný stahovák vypadá? Má kvalitně provedený vnější závit, který zapadne do vnitřního závitu v klice a nestrhne ho, a na vnitřním šroubovacím trnu má otočný kroužek o správném průměru, takže neorve okraj závitu na ose ani vnitřek čtyřhranné díry. Nemáme-li stahovák nebo nemá-li klika stahovací závit, máme smůlu. Jestli kliky sundaváme kvůli výměně středového složení, nevadí, když ho zničíme. Metoda nejšetrnější ke zbytku kola je ufiknout rozbrušovačkou osu mezi středem a klikou (je tam asi půl centimetru místa, tak akorát na tenký řezací kotouč) a zbytky čtyřhranů pak vyklepnout v pohodlí na ponku. Metoda méně šetrná a podstatně pracnější je bouchání kladivem přes kus dřeva. Jaké z toho plyne poučení? Jednoznačně se vyplatí bezúdržbové zapouzdřené středové složení, které není potřeba pravidelně rozebírat, čistit a mazat. Taky je dobré při nasazování klik na čtyřhrany namazat styčné plochy vazelínou.
Kromě čtyřhranů existují i drážkované osy, např. Powerspline nebo Octalink. Pracuje se s nimi úplně stejně, liší se jenom tvarem dosedacích ploch. Něco úplně jiného je dutá osa, např. Hollowtech. Ta má ložiska zvenku a osu napevno spojenou s pravou klikou. Levá klika se nasune na jemné drážkování a zajistí se šroubem.
Starší způsob uchycení klik k ose jsou klínky. Když nejsou nějak totálně zarezlé, rozebírají se celkem snadno: povolíte matku, klepnete do ní a to by mělo klínek uvolnit tak, že už jde vyndat rukou. Montáž probíhá obráceně: zasunout klínek, doklepnout nebo nalisovat dovnitř a nakonec zajistit matkou. V provozu je potřeba klínky pravidelně kontrolovat a případně dotahovat, protože se časem omačkávají a kliky se pak kývou. Jestli netrváte na autentických historických komponentech, doporučuji vyměnit klínky za něco modernějšího, ušetříte si spoustu starostí.
Co říct o pedálech? Snad jen to, že na levém je levý závit, takže se šroubuje opačně než je zvykem. Na pedálech obvykle není co řešit, protože i ty nejlevnější za pár desetikorun mohou bez problémů sloužit celé roky. Dobrá zpráva je, že připojovací závity existují jenom jedny, takže není problém s výměnou.
Kromě klasických pedálů (protiskluzová placka, na kterou se položí bota) existují i pedály nášlapné. Jejich výhoda je, že vám noha ze šlapky nemůže spadnout a že můžete tlačit i tahat libovolným směrem, což hlavně na lehokolech dost podstatně zvyšuje výkon. Nevýhodou je, že na ně potřebujete speciální boty (tretry) se západkou ("kufrem") v podrážce a že k vycvaknutí z pedálů potřebujete jeden pohyb kotníku navíc.
Nášlapů existuje víc typů, asi nejběžnější pro horská a turistická kola je SPD (Shimano Pedaling Dynamics). Na těch je jediným seřiditelným prvkem přítlak pružiny zadního háčku. Ten musí být takový, aby nohu bezpečně udržel, ale zase aby šla rychle a bezpečně vycvaknout. Osobně mám rád měkčí nastavení: pružinu povolím nadoraz a pak ji utahuji tak dlouho, až s háčkem nedokážu pohnout holou rukou. Další seřiditelná věc je poloha kufru na botě, správná poloha je obecně pro každého jiná. Nejčastěji se doporučuje, aby osa pedálu byla někde pod klouby prstů, mně naopak vyhovuje o kus dál vzadu. Tretry se vyrábějí v mnoha provedeních a existují i takové, co vypadají jako normální boty a kufr mají zapuštěný v podrážce, takže se v nich dá bez problémů chodit.
Silniční nášlapy jsou trochu jiná kategorie. Jsou stavěné především na efektivní jízdu, s chůzí se u nich moc nepočítá, takže podrážka je tvrdá a kufry z ní trčí ven.
Existují kombinované pedály s nášlapem z jedné strany a klasickou plackou z druhé. Vypadá to jako dobrý nápad, ale neosvědčily se mi. Nášlapy totiž v mém případě potřebují skoro o 2 cm výš sedlo, takže s ním buď při každé změně režimu musím hýbat, nebo se musím smířit s nějakým nepohodlným a nezdravým kompromisem. Na testování různých konfigurací dobré, na běžné používání moc ne.