Jde o třírychlostní planetovou převodovku s protišlapací brzdou. Konstrukčně vychází ze staršího typu AW, ale narozdíl od něj nemá nebezpečný "neutrál" mezi převody 2 a 3. Hodí se především pro užitková kola krátkého doletu, ale díky rozsahu převodů už je použitelný i pro delší cesty. Brzdu má účinnější než klasické torpédo, protože má větší průměr a navíc je zesílena převodem do pomala. Příjemný detail je, že se s kolem dá couvat - brzda nezabírá, jenom naprázdno cvaká spojka. Pro běžné ježdění na poměrně těžkém kole s 28" plášti se mi nejlépe osvědčil 46z převodník a 22z pastorek. Cena náboje byla v roce 2013 necelé 2000 korun, náhradní pastorek pořídíte za 45.
Při řazení je nejlepší přestat šlapat nebo aspoň zpomalit šlapání tak, aby rohatky přestaly zabírat. Řazení do rychla teoreticky funguje i v plném záběru: jde o volné vysunutí zubů nebo vyklopení západek před odpovídající protikusy, se kterými se následně potkají a zaberou. Jenom by to možná nemuselo dopadnout dobře, kdyby se správně nezachytily hned na první pokus. Řadit do pomala v záběru nejde, se zatíženými západkami nehnete (a pokud hnete, nebude se jim to líbit).
Převodovku tvoří jedno planetové soukolí se čtyřmi satelitními kolečky. Středové ozubené kolo je součástí osy náboje a netočí se. Při převodu do rychla se posuvná zubová spojka opírá o čepy planetových kol a roztáčí unašeč, do pláště převodovky zabírá rohatka na pravé straně náboje spojená s ozubeným prstencem a levá rohatka přeskakuje. Při přímém převodu je spojka vysunutá do mezipolohy a nezabírá. Vnitřní rohatka na unašeči pastorku zabírá do tělesa ozubeného prstence a z něj se přes pravou rohatku přenáší moment na kolo stejně jako při rychlém převodu. Při převodu do pomala unašeč pastorku opět pohání vnější prstenec, ale zároveň je spojka vysunutá nadoraz a odklápí západky pravé rohatky. Takže místo ní zabírá rohatka na levé straně, spojená přes brzdový šnek s unašečem planetových kol.
Posun spojky je ovládán tyčinkou zasunutou v duté ose náboje. Ven (směrem k lehkým převodům) se vytahuje pomocí řetízku, na který je přišroubované řadicí lanko. Dovnitř ji vrací pružina. Seřizuje se to pomocí šroubku, který spojuje lanko s řetízkem, a musí se to opakovat po každém sundání kola. Chtělo by to nějakou rychlospojku.
Šlápnutí dozadu pomocí druhé rohatky na unašeči pastorku (jsou tam dvě proti sobě) otočí dozadu tělesem ozubeného prstence. Otočení se přenese skrz převodovku na unašeč. Brzda je tedy vždy zesílena převodem do pomala; pokud máme zařazen rychlý převod, spojka při šlapání dozadu přeskočí. Na unašeči je šroubovitá drážka, která zatlačí brzdicí kužel (který tvoří jeden kus s tělesem levé pohonné rohatky) do bronzového prstence, ten se roztáhne a zapře se o plášť převodovky. Vlevo se prstenec natlačí na druhý kužel, který je spojený s reakční pákou a prstenec jistí proti otáčení dvěma zuby.
Převodovka je z výroby seřízená a namazaná, prvních minimálně 2000 km není potřeba se o nic starat (to je moje zkušenost, ne oficiální údaj). Do první rozborky jsem se pustil po cca 2500 km, kdy torpédo začalo při šlapání vrzat. Příčinou bylo málo namazané kluzné uložení unašeče planet na ose (což je součástka, ke které se samozřejmě dostanete až úplně nakonec). Výrobce doporučuje tři různá speciální maziva: na ložiska, na brzdový prstenec a na to ostatní. Když jsem převodovku rozebral, skoro všechno (snad až na malý konus napravo a ozubená kolečka) bylo napatlané jakousi černou, patrně grafitovou vazelínou. Těžko říct, kolik druhů jí bylo. Po vyčištění jsem to kompletně namazal běžnou vazelínou na kola a zdá se, že to převodovce spíš prospělo. Uvnitř není nic, co by mělo zůstat suché (i brzda se maže), takže teoreticky by šlo převodovku mazat i středně hustým motorovým olejem. Dovnitř by šel bez rozebírání dolévat dutým koncem osy, jenom nevím, jestli by se dostal i k ložiskám uprostřed a jestli by za provozu nevytékal skrz ložiska ven.
Jinak po těch 2500 km vypadaly všechny vnitřní součástky jako nové, jenom na nejexponovanějších místech byly trochu vyleštěné.
Na kontramatku nalevo u brzdové páky budete potřebovat atypický plochý klíč 23 mm (respektive dva, ale ten vnější se dá nahradit francouzákem), na pravý kónus 16 mm. Zbytek jsou buď běžné rozměry, nebo se to dá udržet svěrákem (například ta pravá příruba s rohatkou, co má na obvodu místo rovnoběžných plošek kulaté zářezy).
Západky na pravé ("rychlé") rohatce mi při záběru občas poskočí o zub dopředu. Možná za to může konstrukce: západky jsou přitlačovány poměrně slabými pružinkami z 0,3 mm tenkého drátku a navíc přes ně ještě najíždí takový plechový prstenec (nevím přesně, k čemu tam je; připadá mi zbytečný). Teď po vyčištění a přemazání se problém objevuje méně často. Možná to bude tím, že jsem použil o chlup řidší vazelínu než výrobce, ten prstenec jsem namastil důkladněji a západky opatrněji.
Čepy planetových kol jsou v unašeči jenom volně zasunuté. Pokud se na čelo spojky dostane moc vazelíny, může se na čepy přisát a vytáhnout je z unašeče ven (jak se mi stalo při pokusech během montáže). Takže tady s vazelínou raději šetřete a před finálním sestavením otřete i přebytky, které sem naplivou ozubená kola. Paranoici můžou při řazení z trojky na dvojku lehce šlápnout dozadu, aby se spojka z čepů zaručeně odlepila :-). Ale asi to bude v pohodě, Sturmey tenhle systém používá už asi sto let.