K čemu, když se můžu normálně ohlédnout? Pravda, na běžném kole jsou zrcátka spíš luxus než nutnost. Životně důležitá ovšem jsou na lehokolech, kde je úhel otočení hlavy značně omezený a dozadu vidět prostě není - podobně jako v autě. Je ovšem potřeba vyřešit klasický problém: kam s ním?
Zrcátka namontovatelná na konce řidítek se v cykloservisech a motoservisech běžně prodávají, takže s pořízením není problém. Horší bývá najít vhodné místo k instalaci (někde, kde by zrcátko fungovalo a zároveň moc nepřekáželo) a použitelný kompromis mezi dohledem a zorným úhlem. Pokud se vám to povede, získáte spolehlivé "zadní oko", které se nedá ztratit ani zapomenout doma. Mně se to nepovedlo, takže nemám žádné praktické zkušenosti, o které bych se mohl podělit.
Když na kole není místo, dá se zrcátko připevnit k rukavici nebo pomocí nějaké smyčky navléknout přímo na ruku. Celkem se mi osvědčilo kulaté panoramatické zrcátko velké skoro jako dlaň, které je běžně k dostání v mototechnách (náklaďáky je používají k pokrytí slepých úhlů), stačilo přišít kus krejčovské gumy. Výsledné udělátko stačí pro zběžnou kontrolu situace před odbočením doleva (zvednutím levé ruky, která pak stejně bude ukazovat, takže žádná námaha navíc), na trvalé koukání nefunguje. Má ovšem zásadní nevýhodu: je hodně vypouklé, takže zmenšuje víc než je zdrávo. Sice je to výhoda z hlediska šířky rozhledu a rychlého trefování správné polohy, ale když z blížícího se auta vidíte jenom dvě nepatrné jiskřičky, a to až když už ho máte skoro za zadkem, je to dost na houby. V obci to nevadí, ale auta jedoucí devadesátkou jsou moc blízko dřív, než je v zrcátku vůbec zahlédnete. Takže závěr: zrcátko na ruce není úplně slepá cestička vývoje, ale chce to nepřehnat panoramatičnost.
Zní to divně a ještě divněji to vypadá, ale kupodivu to velice dobře funguje. Zrcátko se zavěsí na nějaké "tykadlo" před levé oko, kousek nad horizont, aby nepřekáželo ve výhledu vpřed. Tím, jak je blízko k oku, dává široký zorný úhel, i když je ploché a poměrně malé. Chvění nehrozí, hlava je na člověku ten nejstabilnější kousek a jestli se vám zrcátko rozklepe, budete řešit spíš otřes mozku než rozmazaný obraz. Můj amatérský kousek přehlédne celou šířku silnice na kilometr daleko a pro pohled přímo dozadu vyžaduje jenom mírné pootočení hlavy doleva; jestli existuje nějaká ideální poloha, ve které by se dalo bez vykloubení oka a bez pekelně dlouhého tykadla koukat i s hlavou rovně, nevím o ní. Zrcátko s úchytem na helmu se dá občas sehnat v běžných cykloservisech, brýlové jsem viděl u Azubů. Nebo prostě zapátrejte v šuplíku po starém drátu z kola a střepu zrcátka, domácí výroba je rychlejší než vyplnění objednávky v e-shopu :-).
Všechny tři ilustrační fotky napravo pocházejí ze stejného místa a času a foťák byl zhruba tam, kde mám oko (u toho brýlového zrcátka to šlo dost špatně, musel jsem vysadit skla), takže si můžete porovnat, co je v jakém zrcátku reálně vidět. Pro představu: to červené auto je asi deset metrů daleko.