Česky English

Řetěz

Součástka, na kterou se chytá nejvíc špíny a která by se měla čas od času čistit a mazat. Názorů na to, jaký způsob čištění a jaké mazadlo je nejlepší, je mnoho. Někteří otřou suchým hadrem nejhorší špínu, mezi články nakapou Olej na kola a šicí stroje™ nebo nějaké lepší mazadlo na řetězy z nejbližšího cykloservisu, a jsou hotovi. Někomu stačí postříkání WD-40, což sice musí dost často opakovat, ale řetěz nevrže a nelepí se na něj špína. Motorový olej není vhodný, nezateče dostatečně hluboko a hodně chytá špínu. Někdo řetěz důkladně vypere mokrou cestou a pak ho znovu namaže. Asi nejúčinnější způsob praní je protřepání ve sklenici s technickým benzínem, tím se rozpustí všechna mastnota a odplaví skoro všechna špína. Později po usazení nečistot na dně můžete benzín slít a použít opakovaně. Petrolej se mi neosvědčil, příliš pomalu vysychá. Další možnost jsou saponáty a podobné prostředky na bázi vody, jenom je pak potřeba řetěz vysušit co nejrychleji, aby kvůli té vodě nestihl zevnitř zrezivět. Bez sundání z kola se dá řetěz prát buď ručně pomocí kelímku s čistidlem a kartáčku na zuby, nebo ve speciální pračce:

Výše uvedené postupy jsem vyzkoušel všechny a při kterémkoli z nich mi přehazovačkové řetězy vždycky vydržely víceméně stejně dlouho, asi 2000..3000 km, takže jsem nakonec skončil u nejméně pracné varianty s hadrem a olejem. Široké řetězy "torpédoborců" vydrží víc a díky napnutí mezi dvěma pevnými body nemohou přeskakovat ani po značném vytahání, takže je nechávám klidně 6000 km i víc, dokud nezačnou klást odpor nebo vydávat podezřelé zvuky.

Zásadní vliv na životnost řetězu má špína: hlína a prach tvoří s mazivem brusnou pastu a když se dostane dovnitř k čepům, rychle je sežere. Nejvíc špíny na řetěz (a na vaše boty a kalhoty) létá od předního kola, dlouhý blatník a zástěrka dělají divy. Druhé nejexponovanější místo je shora vedle zadní pneumatiky, tam pomáhá klasický kryt řetězu. Dlouhé řetězy lehokol je praktické schovat do trubek (osvědčily se mi polyamidové pneumatické hadice 15×1,5 mm), které sice přidávají trochu hluku a odporu, ale z hlediska krytí je to asi to nejlepší hned po kompletním prachotěsném krytu, který můžete potkat na některých městských kolech bez přehazovačky.

Řada kolegů doporučuje místo oleje vosk, například směs parafínu, včelího vosku a hustého oleje nebo vazelíny v poměru 1:1:1 [zdroj] (údajně vydrží extrémně dlouho bez ohledu na počasí), parafín a včelí vosk v poměru 8:1 [zdroj] (prý také extrémní výdrž v řádu desetitisíců km, ale musí se častěji přemazávat) nebo něco podobného. Parafín maže a vyplňuje škvíry, takže v nich nezbyde místo na vnikání špíny. Včelí vosk dodává soudržnost a udržuje směs přilepenou na řetězu. Vazelíny a oleje změkčují směs a mažou. Směs se aplikuje několikaminutovým ponořením čistého řetězu do roztavené směsi. Tu třísložkovou variantu právě testuji:

Spodní kastrůlek s vodou omezuje teplotu na 100 °C, ideální pracovní teplota je někde těsně pod ní, kdy voda ještě nebublá. Vosková směs je za takových podmínek tekutá skoro jako voda, takže zateče všude, kam je potřeba. Vazelína se mi ve vosku nerozpustila, tak jsem ji nahradil motorovým olejem (nebo co to v té lahvi bylo). Vychladlá hmota mi připadala moc tvrdá, tak jsem přilil ještě pár mililitrů oleje na kola a šicí stroje. Vymáchal jsem v tom úplně nový řetěz (bez odmašťování), nainstaloval na tříkolku a teď probíhá zkušební provoz. Minulý řetěz mazaný olejem (utíraný a přemazávaný cca každých 200 km) se po 2900 km vytahal na 132,8 mm. Nový voskovaný řetěz (stejná značka a typ) najel prvních víc než 1000 km bez jakékoli údržby (z toho několik hodin v dešti) a bez měřitelného vytahání. Teď má najeto skoro 5000 km a vytahaný je na 132,7 mm, převoskovával jsem ho za tu dobu celkem dvakrát. Můžu potvrdit, že voskovaný řetěz nevrže, nerezaví, nechytá téměř žádnou špínu a co nachytá, to se nedostane dovnitř mezi třecí plochy. Navoskování nového řetězu je poměrně rychlá a čistá práce, nejdelší je míchání směsi a ladění konzistence; jak je jednou hotová, už jenom rozehříváte a namáčíte. Čištění a převoskovávání použitého řetězu je naopak dřina se spoustou horké vody, saponátu a černé špíny; příště už se do toho asi pouštět nebudu.

Jak poznáme, že řetěz dosloužil?

Když přeskakuje (střílí), špatně řadí, klade odpor, vydává chroupavé zvuky, namotává se na převodníky nebo hrozí rozpadnutím, je definitivně "po smrti" a pravděpodobně už s sebou vzal do hrobu i všechna kolečka, přes která běhal - nový řetěz na vyběhaných zubech skáče, takže se pak musí vyměnit celé převodové ústrojí. Chceme-li, aby pastorky vydržely déle a nový řetěz na nich nezlobil, měníme ten starý dřív, než se vytahá nad únosnou mez (technicky vzato nejde o vytahání článků, ale o opotřebování spojovacích čepů). Ta mez je zhruba 132,8 mm, měřeno takhle:

Případně se dá koupit speciální měrka, která funguje na stejném principu, jenom místo přímého odečítání rozměru sledujete, jak hluboko zapadla.

Žádný zákon ani vyhláška nepředepisuje, jak se máme o svůj řetěz starat (dokud má kolo obě brzdy, může jezdit pro mě za mě třeba bez něj), takže si servisní intervaly můžeme volit podle chuti. Měnit řetěz při prvních známkách opotřebení, aby dával nejlepší výkon a byla zaručená kompatibilita s novými komponenty? Vydojit ho úplně do mrtě a v případě jakékoli závady vyměnit sakumprásk všechno? Schovávat částečně ojeté řetězy a kombinovat je s částečně ojetou kazetou, která už nové řetězy nesnese? A co lehokola se zadním náhonem, pro která stojí trojnásobně dlouhý řetěz víc než nová kazeta? V jedné příručce jsem viděl doporučený interval výměny 1500 km. Při blbnutí v bahně může životnost klesnout na pár stovek km. Na favoritu mi starý ČZ vydržel 5500 km (ale už to bylo moc, sjel se nejpoužívanější pastorek), Shimano UG 2000 km a Shimano HG kolem 2500. Na pythonu s ne moc souosými převody mi HG odcházel po necelých 1300 km, na oceláči s relativně malým talířem, ale dobrým krytím a příznivými úhlovými poměry vydrží 2700 km. Osminkový ČZ na městském kole najel zatím 6000 km, na skládačce jsem ho měnil po 10000 (vytahaný byl opravdu extrémně, ale velkému a tlustému pastorku to neublížilo), druhý radši už po 6000. Osminkový Shimano Nexus vydržel zhruba polovinu. To jen tak pro představu. Řetěz je každopádně spotřební materiál a nikdy nevydrží věčně, tak nemá smysl trávit půl života zbytečně důkladnou údržbou.

Reklamy: