Česky English

České luhy a háje na kole

Naše zemička měří vzdušnou čarou z jednoho konce na druhý necelých 500 km. To se dá s trochou snahy přejet za týden, takže si pro romantický letní cyklovandr odkudkoli kamkoli a zase zpátky vystačíte i s běžným výměrem dovolené a ještě vám zbyde. Pár takových cest mám za sebou a získané zkušenosti by bylo škoda syslit jen tak v paměti, tak tady jsou:

Ubytování

Jedna z možností je najít si penzion nebo ubytovnu a strávit noc s veškerým pohodlím civilizace. Jenže potřebujete trefit vhodnou otvírací dobu, volný pokoj a místo na bezpečné uložení kola, a to všechno pokud možno přesně tam, kam ten večer dojedete. To už je na můj vkus trochu moc podmínek naráz.

Další možnost je utábořit se v nejbližším lese. Ten bývá většinou maximálně 10 km daleko a podle mapy předem vidíte, jestli do něj ze silnice vede nějaká sjízdná pěšina. Já osobně les volím hlavně proto, že spím pod plachtou, která se musí ukotvit mezi dva stromy (samonosný stan můžete postavit na jakékoli louce), ale má i další výhody: více soukromí, méně větru a žádné riziko přejetí traktorem nebo vyhnání majitelem pozemku.

Jo, a hlavně v lesích nerozdělávejte oheň. V létě bývá sucho, jiskry létají daleko, hrabanka může doutnat pod povrchem a i když ohniště důkladně ulijete, půl hodiny po vašem odjezdu může někde něco chytit a kdo ví, co všechno pak shoří. Oheň si můžete dovolit v kempech nebo při dlouhodobém táboření na jednom místě, kde ohniště pořád někdo hlídá. Jestli se ráno neobejdete bez kafe, použijte vařič.

Pokud jde o bezpečnost, není se v lese čeho bát. Občas okolo projde srnka nebo jiné zvíře, ale nic nebezpečného, nejkrvežíznivější šelmy jsou komáři a klíšťata. Nenechávejte chleba jen tak v igeliťáku na zemi, chutná chrobákům a myším. Střevlíka stačí uplatit drobkem, odběhne a přestane vám šustit pod stanem. Sovy vydávají nejrůznější pazvuky, ale lidi nežerou. A zloději v noci určitě neprohledávají odlehlé lesy, jestli v nich náhodou nespí bohatý turista.

Voda

V letním počasí mívám spotřebu kolem 6 l na den. Osvědčilo se mi vozit s sebou tři litry a dočerpávat jednou někdy dopoledne a podruhé večer těsně před utábořením. Půllitr potom padne na mytí, litr se vypije k večeři, litr k snídani a poslední půllitr zbyde jako rezerva na dojetí k nejbližšímu zdroji. Je dobré, aby aspoň jedna z lahví byla malá půllitrovka, protože kohoutky bývají často tak nízké, že se pod ně nic většího nevejde.

Experimentoval jsem i s filtrační lahví, se kterou se dá teoreticky pít skoro z každého potoka, ale na kole se mi moc neosvědčila. V nížinách bývají potoky plné rozpuštěných zemědělských chemikálií, které by filtr nemusel zachytit, k čistým potokům uprostřed divočiny je zase problém se s naloženým kolem dostat. Když cestujete pěšky nebo táboříte delší dobu na jednom místě a vodní zdroj máte na dosah, je filtr skvělá věc, ale na kole radši tankuji v hospodách a vesnických sámoškách (a v nouzi na benzínkách, ale tam pozor, že některé mají v potrubí jenom užitkovou vodu).

Na večerní koupel stačí překvapivě málo: hadřík a čtvrt litru vody. Zbavíte se tím lepkavosti a pachů a přestanou vás obletovat mouchy. Trvale si to představit neumím, ale týden není problém - a za týden určitě někde narazíte na sprchu.

Voda z dešťových mraků už tak příjemná není. Člověk je sice nerozpustný, ale teplokrevný a nesmí moc prochladnout. Když už jednou zmoknete, je lepší pokračovat v jízdě a zahřívat se pohybem, dokud nedojedete někam do sucha a tepla nebo dokud neuschnete. Sednout si v mokrém oblečení někam pod příštřešek a čekat, až přejde fronta, není úplně dobrý nápad.

Jídlo

Nejbližší město nebo vesnice většinou nebývá dál než deset kilometrů, takže není potřeba vozit zásoby na týden dopředu. Pozor si dávejte jenom v neděli, to bývají zavřené některé vesnické samoobsluhy. Osvědčilo se mi nakoupit si na celý den svačiny, studenou večeři a snídani, a pořádný teplý oběd si dát někde v hospodě. Tím pádem se obejdu bez nádobí a vařiče, stačí nůž a lžíce.

Dalo by se teoreticky uživit i zadarmo, v létě dozrává spousta jedlých věcí, jen je nasbírat a případně uvařit. Je to jenom otázka priorit: kolik času na cestu máte, jestli s sebou chcete tahat kuchyňské vybavení, jestli vám svědomí dovolí pytlačit na polích (kukuřice ani brambory divoce nerostou) a tak.

Kolik toho takový cyklista sní? Člověk není perpetuum mobile, celodenní šlapání nějakou energii spotřebuje. Jestli chcete zhubnout, je dálková cykloturistika ideální volba: jezte jenom tolik, abyste neměli hlad, a tělo se postupně adaptuje na spalování tukových rezerv. Jestli hubnout nechcete, nebuďte líní a jezte víc než normálně. Já osobně musím něco malého sníst každých dvacet kilometrů, jinak mě chytne hypoglykemie neboli hlaďák (hlad, rozostřené vidění, roztřesená kolena a ztráta výkonu - asi to známe všichni), ale každý může mít tuhle hranici jinde. Kdo drží ketogenní dietu (nízkosacharidový a bezcukrový jídelníček), prý tyhle problémy nemá, protože tráví stejně rychle tuk z břicha jako z jídla, ale na vlastní kůži jsem to zatím nezkusil.

Oblečení

Pro letní počasí se mi osvědčilo vozit tři sady prádla: v jedné jedu, druhá se mezitím suší na nosiči, další den to vystřídám a v cíli vyperu. Třetí sada zůstává relativně čistá a nezpocená, používám ji na spaní a na krátkodobé převléknutí před vstupem do civilizovaných prostorů. Dále je potřeba něco suchého a teplého do spacáku pro případ, že se v noci ochladí (tepláky, svetr, tlusté ponožky apod.), a nějaké vhodné kalhoty a bunda pro případ, že by se ochladilo nebo rozpršelo přes den.

Funkční prádlo se mi osvědčilo a můžu ho doporučit: je lehké, dobře větrá, hřeje i mokré a rychle schne. Výborná je i vlna, která navíc nesmrdí, akorát nasává víc vody. Bavlna je dobrá spíš jenom na tu třetí sadu.

Na zimu se mi víc osvědčilo několik tenkých vrstev než jedna tlustá, rovnoměrně rozložených po celém těle, s extra kousky navíc na exponovaných místech. Ale v zimě jezdím jenom jednorázovky z jednoho vyhřátého bytu do druhého a jenom když musím, takže je to mimo téma tohohle článku.

Trasa

Tady záleží především na prioritách. Jestli se chcete kochat a šlapat si jen tak pro sport a zábavu, najděte si nějakou vhodnou cyklostezku, polňačku nebo lesní cestu, kde vás nikdo nehoní a nic nepřejede. Když potřebujete být do večera na přesně určeném místě o sto kilometrů dál, je nejlepší volbou hlavní silnice, ale jestli nemá žádnou krajnici a je na ní hustý provoz, může to být dost o hubu. Méně vytížené okresky jsou taková zlatá střední cesta: užijete si na nich jak hezké výhledy, tak dobrodružná setkání s motorovými vozidly, jenom v menším množství.

Pozor na jednu past: v lese za slunečného počasí se na silnici střídají pruhy světla a stínu a člověk je v nich zcela neviditelný. To nemyslím nijak obrazně: jel jsem 50 metrů za dvěma jinými cyklisty, koukal jsem přes sluneční brýle přesně do místa, kde byli, a když ten zadní zakryl výkonnou červenou blikačku toho předního, neviděl jsem z nich ani šmouhu. Takže bacha, v lesích sviťte a blikejte na plné pecky. Podobný problém nastává, když máte slunce v zádech a za vámi je les nebo jiné tmavé a členité pozadí. Když se pak někdo protijedoucí rozhodne předjíždět nebo odbočit doleva, může vás přehlédnout a nabrat čelně, jak se mi jednou málem stalo (od té doby ve dne svítím i dopředu). Pro ilustraci:

Pokud jde o navigaci, vyzkoušel jsem ledacos. Cykloatlas celé republiky je knížečka formátu A5, odolná, skladná a přehledná, ale někdy nedostatečně podrobná (hlavně na průjezdy skrz města). Turistické mapy jsou podrobné dost, ale jsou to velké neskladné plachty a pro pokrytí delší trasy jich potřebujete víc. Minimalistické, ale překvapivě funkční řešení je předem nakreslený itinerář, do kterého si podrobně zaznamenáte každou vesnici a odbočku a přitom neplýtváte místem na zbytečnosti okolo. Má jen jednu vadu: jakmile sjedete z naplánované trasy, jste ztraceni.

Nakonec jsem došel k elektronické mapě uložené v nepromokavém telefonu. Není sice tak přehledná jako ty papírové (názvy některých obcí se zobrazují jenom při určitém zvětšení), ale najdete na ní každou pěšinku, měřítko si můžete měnit od panoramatického až po plánek ulic a popisných čísel a když i tak zabloudíte, dá se povolat na pomoc GPS (kterou mám za normálních okolností vypnutou, protože cucá hodně elektřiny a dobíjení z dynama má své meze). Obtažení plánované trasy fixou nahradíte souborem GPX, který si vytvoříte v nějaké internetové mapě, křížky a popisky si můžete kreslit přímo v telefonu.

Tempo

Na dlouhých cestách je dobré šlapat tak, aby svaly pracovaly v aerobním režimu, tedy na kyslík z krve. Měl jsem na to osvědčenou pomůcku: pokud se namáhám tolik, že to neudýchám nosem, měl bych ubrat. Teď už to musím odhadovat jinak, protože po několika měsících tréninku s koronavirovou rouškou udýchám cokoli :-). Technicky zdatnější to určují podle tepové frekvence nebo okamžitého výkonu, ale na to je potřeba měřák. Když se jede anaerobně, čili na kyslíkový dluh, ve svalech se hromadí odpadní kyselina mléčná a to je důvod, proč nás potom druhý den bolí nohy. Při pohodovém tempu (a s dostatečně pohodlným kolem) je normální, že ráno vstanete a nebolí vás absolutně nic. To je asi celý "zázračný" recept na dálkové štreky.

Další věc, na které možná závisí bolení nohou, je jejich provozní teplota: když prochladnou, je to horší. Nemůžu to ale tvrdit s jistotou, protože se mi do pokusů pořád míchá spousta jiných vlivů.

Kolik se dá denně ujet? S tříkolkou mi to na začátku září vycházelo v průměru na 90..100 km. Kolem sedmé ráno mě probudilo světlo a zpátky na silnici jsem byl nejpozději v devět, večer jsem zapadl do lesa mezi šestou a sedmou, abych se stačil v klidu zabydlet, než padne tma. Není to zrovna závodní tempo, ale vydržím ho neomezeně dlouho (pokud v noci dobře spím a nezradí mě střeva). Svoje limity si každopádně otestujte dřív, než si naplánujete dovolenou na hodinu přesně a potom poslední den před půlnocí zjistíte, že jste ještě devadesát kilometrů od domova, nejbližší vlak jede až ráno a nedá se dovolat nikomu, kdo by vás mohl zachránit autem.

Nečekaně užitečné drobnosti

O samozřejmostech jako je čelovka, toaletní papír nebo sada nářadí ani nemá cenu psát, ale na spoustu věcí jsem přišel až časem metodou pokusů a omylů:

Zpátky doma

...si najednou uvědomíte pár věcí. Že jste v suchu, teple a závětří. Že vám z kohoutku teče neomezené množství pitné vody a nemusíte řešit, kdy vám dojde a kde seženete další. Že v noci stačí natáhnout ruku po vypínači, světla je habaděj a nevybije se. Že se můžete pořádně umýt. Že je vaše postel vodorovná, měkká a nikde vás netlačí žádný kořen ani šutr. Že vás od všech strašidelných zvuků zvenčí dělí pevná zeď a možná i několik pater. Že si na záchod můžete pohodlně sednout, nemusíte v podřepu jednou rukou plácat komáry a druhou krýt toaleťák před deštěm. Že máte po ruce všechno svoje oblečení a jídlo na několik dní dopředu, ne jenom to, co se vešlo do brašen. Že nečekané zdravotní problémy znamenají jenom telefonát do práce a návrat do postele, ne zásek uprostřed divočiny s docházejícími zásobami. Že se dovoláte pomoci, když je potřeba. Že si v zimě můžete zatopit a nezmrznete. Že život bez civilizace fakt není sranda.

Reklamy: