Vyplétání je poměrně obávaná činnost, ale ve skutečnosti to není tak hrozné a nakonec si u toho užijete spoustu zábavy. První kolo se mi podařilo vyplést s dvojím křížením místo trojího, konce drátů jsem potom zkracoval pilníkem, aby nepropíchly duši, a jezdí dodneška. U druhého jsem zapomněl, v jakém pořadí se mají dráty křížit, takže výplet nebyl moc pevný, po třetím docentrovávání jsem ho radši předělal. Další už byly v pořádku. První dva pokusy o vlastní výpočet délky drátů skončily výměnou za jiné (cykloservisáci ze mě museli mít radost), posledních šest už vyšlo nachlup přesně. Svůj osvědčený postup se tu pokusím popsat.
Délka drátu se měří takhle od vnitřku ohybu po konec závitu: 
Výplet je prostorový geometrický útvar, který se dá rozložit na trojúhelníky a ty rozebrat pomocí kosinové a Pythagorovy věty:
Použité značení:
Ruční počítání ušetří tahle excelovská tabulka nebo tahle online kalkulačka (obě používají výše uvedenou rovnici):
Kalkulačka je psaná v javascriptu, takže běží i bez připojení k internetu, stačí si tuhle stránku uložit do počítače. Místo případných desetinných čárek pište tečky. Rozměry můžou být i v jiných jednotkách než v milimetrech, podstatné je, aby byly u všech políček stejné. Výpočet probíhá automaticky po každé změně v některém políčku a odkliknutí někam vedle.
Číslo vypočítané podle předchozího odstavce je teoretická vzdálenost od středu díry na náboji po vnitřní stranu ráfku. Skutečný drát ale musí být o kousek delší, aby prošel dírou v ráfku a dal se na něj našroubovat nipl. O kolik? Nejjistější metoda je opět vlastní měření - viz obrázek nalevo. Kamkoli na drát si nakreslíme značku (na obrázku červeně) a změříme si, jak daleko je od ní ke konci drátu (rozměr A). Potom drát prostrčíme ráfkem a našroubujeme nipl asi tak hluboko, aby konec drátu vyšel do úrovně dna drážky pro šroubovák nebo kousek pod ni (tím simulujeme výchozí polohu před dotažením). Nipl s drátem usadíme do díry a změříme, jak daleko je značka od vnitřní plochy ráfku (rozměr B). Rozdíl K=A-B je hledaná korekce délky. Tu přičteme k dříve vypočítané délce l a je hotovo. Nebo můžeme upravit výpočet: místo vnitřního průměru ráfku D dosadíme "efektivní průměr" D+2K, vyjde víceméně totéž. Pojem efektivní průměr (ERD) se používá poměrně často a někteří výrobci ho u svých ráfků přímo uvádějí, ale už se mi stalo, že byl uvedený špatně, tak si ho radši vždycky takhle přeměřím.
Ideální je, když konec drátu po vycentrování kola vyjde někam mezi dno drážky a vršek hlavičky niple. Když je o kousek delší a vyleze až nad nipl, může se o něj propíchnout duše (to platí jen pro jednoduché ráfky), ale jde to ještě zachránit pilníkem. Když je delší o víc, došroubujete nipl na konec závitu dřív, než se vám podaří výplet dotáhnout - to nejde zachránit nijak, nezbývá než všechno rozebrat a vyměnit dráty za kratší. Když je drát naopak moc krátký a nedosáhne nad úroveň dna ráfku, může dojít k jinému průšvihu, který se obvykle projeví až za provozu: mělčeji zašroubovaný závit se může strhnout, tahem namáhaný nipl může prasknout. Záleží na zatížení.
Vypočítanou délku je potřeba zaokrouhlit na celé milimetry. Standardní délky (vyráběné levně ve velkých sériích) bývají sudé, odstupňované po dvou milimetrech. Zakázkově zkracované mohou být i liché.
Díry v ráfku nejsou v jedné linii, ale vyosené střídavě na jednu a druhou stranu:
Do děr blíž k levému kraji patří levá strana výpletu, do pravých pravá.
Díry na přírubách náboje nejsou přímo proti sobě, ale posunuté o půl rozteče. Na tomhle velikánském náboji je to dobře vidět:
Menší náboje mají díry blíž u sebe, ale jejich vzájemná poloha je vždycky stejná. První drát prostrčíme libovolnou dírou směrem zvenčí dovnitř, jak je to vidět na obrázku výše. A teď je potřeba hodně zapřemýšlet. Druhý konec prvního drátu patří do díry na ráfku, která:
Doplníme zbytek téhle strany výpletu, v náboji ob díru, na ráfku ob tři:
Na závity můžeme kápnout trošku oleje, zejména u použitých niplů to výrazně usnadňuje šroubování.
Pokračujeme druhou stranou, opět zasouváme dráty zvenku. Začneme vedle toho úplně prvního drátu vedle ventilku a taky ho umístíme tak, aby byl nakloněný směrem od něj.
Ostatní instalujeme opět ob díru v náboji a ob tři na ráfku (jedna z těch tří je už obsazená drátem z první strany, ale tím se nenechte zmást). Nakonec dostaneme tohle:
Teď otočíme náboj proti směru otáčení kola, aby se z provizorního radiálního výpletu stal správný tangenciální. Proč zrovna proti směru? Protože dráty z té půlky, kterou jsme právě namontovali, se obtížněji vyměňují (je potřeba vyndat několik dalších okolo), a proto je chceme mít v takovém směru, aby se při šlapání odlehčovaly. Druhá, namáhanější půlka praská častěji, na mých kolech zatím vede 4:0. Jsou dráty vedle díry pro ventilek odkloněné pryč od ní? V pořádku, tak můžeme pokračovat.
Začíná ta nejzábavnější část - křížení. Do příruby náboje zasuneme další drát, ale tentokrát zevnitř ven. Zvedneme do svislé polohy a otáčíme proti směru ostatních drátů: přes jeden, přes druhý, provlékneme ho pod třetím, za ním vynecháme jednu dírku a jsme doma:
Pro dvojí křížení je postup jednodušší: přes jeden, pod druhým, vynecháme jednu dírku a zašroubujeme. Pro jednoduché je ještě jednodušší: přes jeden, vynecháme dírku a šroubujeme.
Křížení pod posledním drátem není jen tak, ten křížený drát je potřeba trochu ohnout, aby prošel pod ráfkem. Ale opatrně, jenom propružit jako luk, ne aby zůstal ohnutý! Když to nejde, tak na chvíli odšroubujeme ten, který mu překáží. Teoreticky méně pracná alternativa je nastrkat do náboje všechny dráty najednou, nasměrovat a překřížit je ještě volné a pak rovnou šroubovat do ráfku, jak doporučuje kolega Karel v návštěvní knize. Prakticky nevím, ještě se mi to nikdy nepodařilo.
Pokračujeme tak dlouho, dokud nemáme celou jednu stranu hotovou:
Teď to samé na druhé straně. Drát zasunout zevnitř ven, překřížit přes, pod, vynechat jednu dírku (tentokrát obsazenou drátem na druhé straně) a zašroubovat:
A tak pořád dokola, dokud nám nedojdou dráty, díry a niple (ideálně vše ve stejném okamžiku). Tím máme výplet sestavený - brnkačka, ne?
Začneme srovnáním niplů do nějaké výchozí polohy, třeba hranou přesně na konec závitu, dnem drážky přesně na čelo drátu a podobně - u všech stejně a tak, aby se dráty zatím jenom lehce napnuly. Tohle je okamžik pravdy - jestli zjistíme, že nám špičky drátů lezou skrz niple na druhou stranu nebo že naopak drží sotva na pár závitech, nezbývá než kolo zase rozebrat, zajít do cykloservisu a dráty vyměnit za kratší nebo delší (je dobrý nápad si přesně změřit o kolik).
Nyní kolo upneme do rámu, přesně tak, jak ho tam chceme ve finální podobě mít (jasně, existují i speciální centrovací stolice, ale ty obvykle mívají jenom profíci a ti tohle asi nečtou). Teoreticky by nemělo být tak křivé, aby se nemohlo točit, takže si s ním zatočíme, pokocháme se osmou a začneme dotahovat.
Nejdřív rovnoměrně dotahujeme všechny dráty - o jednu otočku, o půl a podobně. Průběžně kontrolujeme napětí drátů a snažíme se, aby bylo na všech stejné. Tenzometr nepotřebujeme, stačí brnknout a podle výšky tónu postupně celé kolo naladíme na přibližně stejnou notu. Pozor, že hnaná kola bývají kvůli širokým sadám pastorků asymetrická, takže pravá strana vyjde o něco napnutější.
Když máme výplet natolik utažený, že se přestane viklat a chrastit, můžeme začít centrovat. Nejdřív nahrubo srovnáme házení v axiálním směru (tj. do stran, rovnoběžně s osou), protože to jde líp. Jak? O vidlici opřeme kousek plastu nebo dřeva, přisuneme těsně k ráfku, zatočíme kolem a sledujeme, kde o něj drhne. Dráty v příslušném místě a jeho okolí na střídačku povolíme a dotáhneme, tím se ráfek posune do strany. Zkoušecí předmět přikládáme střídavě z levé a pravé strany, abychom si ráfek neodstrkali moc daleko jedním směrem. Potom srovnáme radiální směr (kolmo na osu). Ten je pracnější, protože zatímco na axiální stačí relativně malé pootočení několika niplů, na radiální to může být třeba i několik celých otáček. Dotahujeme nebo povolujeme tentokrát souhlasně. Předmět přikládáme střídavě z vnější a vnitřní strany ráfku, tím postupně odstraníme jak boule, tak prohlubně. Snažíme se doladit radiální směr pokud možno rovnou načisto, později už by to bylo o dost pracnější.
Házení máme nahrubo srovnané, tak zase podle ucha vyladíme rovnoměrné napětí. Teoreticky už by se tím neměl ráfek rozházet o víc než milimetr nebo dva. Potom si zjistíme, jaké má to napětí vlastně být; pro začátek můžeme třeba zmáčknout mezi prsty dráty na nějakém už existujícím kole a porovnat s tím svým. A můžeme začít dotahovat načisto: každý drát třeba o čtvrt nebo půl otočky (všechny stejně) a opakujeme to tak dlouho, dokud předpětí není jak má být. Správná hodnota je taková, aby dráty mezi nábojem a zemí zůstaly dostatečně napnuté, i když si na kolo sedneme. Za jízdy znamená každá otočka kola pro každý drát jeden zátěžový cyklus od nejmenšího do největšího zatížení a zase zpátky. Materiál se nejrychleji unavuje a praská, když se to nejmenší zatížení blíží nule (resp. když se mění mezi tahem a tlakem, ale to se u výpletu nestává). Když je předpětí větší, vydrží paradoxně víc. Nedostatečně dotažené kolo je navíc měkké, v zatáčkách se chová divně a na ráfku se snadněji udělá osma nebo ďolík.
Teď postupně doladíme všechno, co se dá: házení ráfku (touhle dobou už snad jenom axiální) a rovnoměrné napětí drátů. Matně si vzpomínám, že dovolené tolerance házení jsou dané vyhláškou a pohybují se někde okolo dvou milimetrů, ale s novým ráfkem většinou není problém dostat se pod jeden.
Na závěr uvolníme přebytečný krut, který v drátech po dotažení zůstal. Kolo položíme koncem osy na stůl nebo podlahu a oběma rukama se pořádně opřeme o ráfek. Pravděpodobně se ozve pinknutí, jak si niple sednou. Opřeme se ještě na několika dalších místech po celém obvodu, pak kolo otočíme vzhůru nohama a celé to zopakujeme s druhou stranou. Naposledy zkontrolujeme, jestli kvůli tomu ráfek nezačal zase házet, a dílo je hotové.