Česky English

Na kole v zimě

Jde to a není to o nic náročnější než třeba lyžování. Lidské tělo při pohybu vyvíjí spoustu tepla (odhaduji to na cca 0,5 kW), stačí jenom nějak zařídit, aby moc rychle neutíkalo.

Jak nezmrznout

V první řadě je potřeba nevystavovat mrazu moc holé kůže: dlouhé rukávy a nohavice, rukavice a kulich jsou základ, brýle se taky hodí a někdy není špatný respirátor nebo šála přes nos a pusu na předehřátí vzduchu k dýchání. Nepromokavé věci nepotřebujete, protože sníh nenamočí, ale neprofukavá vrchní vrstva se opravdu hodí.

Potom záleží na tom, jak daleko jedete. Na pár kilometrů stačí lehká šusťákovka a jinak víceméně jakékoli normální oblečení, protože nestihnete prostydnout a vydržíte šlapat tak, že vás to zahřeje. Když se neobléknete víc než je nutné, nemusíte se vůbec zpotit. Na delší cesty je naopak potřeba oblečení hodně pečlivě vyladit: musí hřát i mokré (nedá se nezpotit), musí krýt všechna citlivá místa, která prochládají až po delší době (kolena, čelo, chodidla apod.) a musíte v něm přežít krátkou zastávku na jídlo a pití. S bavlnou to moc nejde, je potřeba přezbrojit na funkční prádlo, umělé nebo vlněné. A určitě si přibalte na nosič nějakou teplou bundu pro případ nečekané delší zastávky (píchlá guma a podobně).

Poslední faktor je otužilost. Nejlíp se zimě přizpůsobíte tak, že na konci léta nepověsíte kolo na hřebík a jezdíte dál, jako by se nechumelilo. Na konci září si říkáte: deset stupňů, fuj, to je zima. V listopadu se definice zimy posune někam k pěti, deset už je teplo. V prosinci začíná zima až někde u nuly a tak se to postupně posouvá dál, až nakonec v březnu při čtyřech stupních nad nulou budete jezdit v tričku a stěžovat si na vedro :-). Samozřejmě, každý má hranici tepelné pohody jinde. Hlavní je nic nepřehnat a mít nějaké rezervní oblečení v záloze.

A nějaký konkrétní příklad? Tak třeba moje obvyklá 80km trasa, kterou jezdím, dokud nezačne mrznout a sněžit (potmě na kluzkých silnicích mimo obec by to nebylo bezpečné). Osvědčila se mi následující výbava: dvoje teplé ponožky (z toho jedny vlněné), dvoje kalhoty (vlněné podvlíkačky a teplé cykloelasťáky), vlněné trenýrky, moirové tričko a teplý cyklodres (oboje s dlouhým rukávem), celkem obyčejné flísové rukavice, moirový kulich, návleky na kolena a složený kulich pod poklopcem (nesmějte se, na vlastní oči jsem viděl, jak může dopadnou nastydlý pytlík: půl roku velice bolestivého zánětu a trvalé následky k tomu). Tohle platí pro lehokolo, kde nejvíc fouká na chodidla a zadek, ruce a hlava jsou relativně v závětří. Na stojatém kole jsou nejvíc na ráně ruce, kolena, čelo a uši, takže bych si vzal teplejší rukavice a možná i druhého kulicha nebo čelenku. Zahřívání věčně zmrzlých chodidel řeším pochodováním sem a tam při každé "tankovací" přestávce a občasným vystrkáním nějakého prudšího kopce.

Jestli zrovna nejste zvyklí na limonády o teplotě ledové tříště, je třeba vymyslet nějaký způsob, jak udržet pití snesitelně teplé. Po několika experimentech s termoskami, které jsou na můj vkus zvenku moc velké a zevnitř moc malé, jsem skončil u "termosky" na fotce vlevo: litrová plastová turistická lahev zabalená do dvou tlustých ponožek a jedné igelitky, schovaná někde v brašně. Před vyjetím ji naplním vodou ohřátou na takovou teplotu, že v ní sotva udržím prst. Po dvaceti kilometrech je příjemně horká, po čtyřiceti teplá a po šedesáti dopíjím poslední zbytek zhruba o pokojové teplotě.

Na lehokole rozrážím vzduch podrážkami a protože lehké letní SPD tretry s výřezem pro nášlap nejsou do zimy úplně ideální, zkusil jsem si šlapky zateplit aerodynamickými polystyrenovými "bačkorami":

Výsledek: slepá ulička pokroku - tudy ne, přátelé. Sice jsem měl pocit, že mi ten kousek chodidla nad kovovým nášlapem mrzne trochu míň než předtím, ale nevím, jestli to nebylo jenom placebo. Navíc se výrazně zkomplikovalo nacvakávání a vycvakávání (chuťovka obzvlášť pro jízdu po městě). Mnohem lepšího izolačního efektu bez vedlejších účinků jsem nakonec dosáhl navléknutím druhých ponožek.

Jak si nenatlouct

Vrstvička čerstvě napadaného sněhu neškodí, jenom trochu brzdí. Hodně tlustou vrstvou neprojedete, ale nejsme v divočině, ulice ve městech bývají urdžované a takovou vrstvu na nich nepotkáte. To ovšem většinou neplatí o cyklostezkách, takže po silnější chumelenici máte na výběr mezi nasolenou hlavní silnicí zúženou závějemi na šířku jednoho auta a strkáním nebo přenášením kola závějemi. Nepříjemné, ale snesitelné. Troubení některých automobilistů si nevšímejte - druhý den už pochopí, že to myslíte vážně, a přestanou (mám ověřeno).

Sněžení a teplota kolísající kolem nuly jsou ideální podmínky pro vznik náledí: sníh začne tát, pak zase zmrzne a vznikne hrbatá ledová vrstva. Náledí je nepříjemné, je potřeba jet pomalu, pečlivě sledovat povrch a vybírat si dráhu, na které vám neustřelí přední kolo (úroveň pro experty: náledí maskované pod vrstvičkou sněhu). Naštěstí se vyskytuje jenom na vedlejších ulicích s minimálním provozem, hlavní tahy bývají prosolené až na asfalt.

Prosolená sněhová břečka sice není vyloženě nebezpečná, ale lepí se na kola, brzdí, ucpává blatníky a žere nechráněné kovy. Je dobré nechat kolo po každé jízdě někde v teple okapat a uschnout a často mazat řetěz.

Při silných mrazech je jízda překvapivě bezpečná. Náledí a břečky už jsme se zbavili, nový sníh je suchý inertní prášek a skoro neklouže, ustřelení kola do strany se dá vyrovnat a nespadnout. Takže stačí nezmrznout a všechno je v pohodě.

Když se rychle oteplí a začne pršet, na zmrzlé zemi vznikne ledovka - asi nejklouzavější povrch, jaký existuje (viz foto). Asfalt vypadá jako mokrý, ale rozdíl poznáte až příliš rychle. Jet se po ní dá jenom rovně, bezpečnější je kolo strkat a opírat se o něj. Na posolených silnicích roztaje hned, na neudržovaných chodnících může strašit déle.

A pár náhodných poznámek na závěr. Namrzlé koleje a retardéry kloužou ještě víc než obvykle, tak si dávejte pozor a přejíždějte je důsledně kolmo. Štěrkový posyp neklouže, ale rád propichuje pneumatiky. Není od věci otestovat si mez adheze pneumatik někde na zamrzlém rybníce, daleko od aut a jiných nebezpečných předmětů. Hodí se širší pláště, napumpované ne úplně do tvrda. Existují i pneumatiky s hřeby; někteří kolegové si je chválí, já jsem je zatím nevyzkoušel.

Reklamy: